Sraz v Sudickém Dvoře

2. července 2014

Když jsem v červnu 2013 organizoval sraz Mustangů na Brněnské přehradě, přišel za mnou jeden člen klubu, kterého jsem tehdy skoro neznal a dal mi do ruky leták nějakého pensionu nad Brnem, že bychom tam mohli udělat sraz. V té době jsem tomu vůbec nevěnoval pozornost a říkal si, že rok je dlouhá doba a kdoví, kde to za rok uděláme, že beztak zase skončíme na Brněnské přehradě.Půlrok uběhl jako voda a po čerstvých špatných zkušenostech s restaurací U Kotvy jsem se rozhodl pro změnu. Díval jsem se všude možně v okolí, ale nic vhodného pro naši akci nenašel, buď kvůli nedostatečnému parkovišti, nebo příliš vysoké ceně za pronájem. V autě jsem náhodou našel ten leták, který tam půl roku bez povšimnutí ležel a podíval se na jejich web. S překvapením jsem zjistil, že to vypadá dost zajímavě a jsou tam dobré možnosti vyžití. Bohužel jsem neměl kontakt na toho člena, který mi to doporučoval. Nakonec jsem byl velice rád, když Pepa přijel na sraz, který jsem u Brna organizoval. Takže jsme mohli probrat, jaké jsou možnosti, protože jako místní to v okolí dobře zná. Tuto akci jsme pak začali společně plánovat několik měsíců dopředu.

Z Brna neměl přijet téměř nikdo, většina známých byla už na dovolené nebo na ni právě odjížděla, někteří se účastnili natáčení Top Gearu v Praze, další ve Slavkově na veteránech nebo se chystali na úlet akci – největší sraz US cars na světě ve Švédsku – cca 20tis US aut a každý rok to narůstá. Což mě trochu děsilo s naší případnou účastí, ale říkal jsem si, že aspoň 20 Mustangů by mohlo i tak dorazit. A kupodivu jsem to strefil docela přesně. Pepu ještě napadlo, že bychom mohli pozvat i divoké jezdce na dvou kolech – harleyáře, což se později ukázalo jako zcela geniální nápad, protože nám naprosto perfektně uzavírali kruhové objezdy a tím umožnili projet koloně Mustangů plynule celou spanilou jízdu. Díky moc hoši !!!

Nyní již k akci samotné. Na místo srazu ke Globusu jsem dorazil v 8:45 a dle očekávání tam nikdo ještě nebyl. Jako první přijel sám prezident brněnského HARLEY-DAVIDSON klubu Dušan Fedor, aby ukázal, že správný šéf jde příkladem. Zanedlouho se začali sjíždět další Harleye a Mustangové. Ještě 25min před odjezdem byla však přesila H-D, což zúčastněné harleyáře (a nejvíc Zdenka Höniga, majitele největší brněnské prodejny H-D, který mi moc pomohl s propagací naší akce u nich na webu, díky Zdeno!!) moc těšilo. Nicméně kolem půl desáté dorazilo asi šest Mustangů zároveň a tak Hdéčka měly smůlu. Konečný stav byl tedy 14 Mustangů a 9 Harleyů. V této sestavě jsme vyjeli z Brna od Globusu směrem do Boskovic. Jak jsem již zmiňoval, tak kluci na krásných motorkách nám skvěle organizovali křižovatky a kruháče, takže jsme projeli úplně hladce bez roztrhnutí kolony až před Boskovice, kde na nás čekal spoluorganizátor Pepa, aby nás dovedl na náměstí, kde na nás už 5 Mustangů čekalo.

Pepa nechal pár dní před akcí vylepit plakáty o příjezdu Mustangů na náměstí a očividně to přineslo své ovoce, protože se sešlo poměrně hodně zájemců, kteří se na Mustangy přišli podívat a také si udělat několik zajímavých snímků do svých fotoarchívů. O naší akci byli informováni i místní novináři a jeden z nich se mnou natočil krátký rozhovor. Asi o půl dvanácté jsme se někteří vydali na procházku k zámku, prošli jsme i zámecký park, židovskou čtvrť a okolo synagogy zpět na náměstí ke svým „miláčkům“ Mustangům.

Následoval přejezd do Westernového městečka Boskovice, kde nám opět pomohli naši kamarádi motorkáři a tak jsme mohli v koloně projet až před Westernové městečko, kde jsme museli 15min počkat z důvodu velkého počtu návštěvníků. Na náměstí ve westernu probíhal pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů ve společné hře minimálně 300 kytaristů. Zápis se nekonal, protože se nakonec sešlo něco přes 150 hráčů na kytaru. Po skončení jejich akce, jsme konečně měli vjezd povolen a všichni jsme pomaličku najeli na tu jejich prašnou prérijní cestu, kde jsme si Mustangy trošičku zaneřádili. V první řadě bylo potřeba jít rozměnit české koruny za boskovické dolary kurzem 1:1 a směnárna funguje i opačným směrem… Hned poté jsme zasedli ke stolům v Saloonu a objednali si jídlo. Pak pro mě přišel Marty, že s námi chtějí místní média udělat rozhovor. Po obědě jsme se vydali obhlídnout pár okolních atrakcí, ale bohužel už nebylo moc času (asi kvůli tomu, jak dlouho jsme „jedli“). Viděli jsme třeba „indiána“, který házel tomahawkem do kmenu stromu, indiánská teepee nebo možnost se svézt na koni či vyzkoušet svoji obratnost v lanovém centru. Těsně před naším odjezdem, dorazil na náměstí sraz skútrů. Někteří si s námi chtěli vyměnit oře, kupodivu s tím nikdo nesouhlasil a tak jsme mohli vyrazit směr Sudický dvůr.

Na místě jsme se v rychlosti ubytovali, aby cca od 16h mohla začít slíbená střelba z brokovnice. Při přesunu na střelnici začalo poměrně kvalitně pršet a foukat, naštěstí to byla jen objednaná přeháňka na osvěžení, takže za 5 minut jsme mohli jít na věc. Jako první pokusný králík jsem byl vybrán bohužel já. K pobavení všech jsem nestrefil letícího asfaltového holuba ani jednou testovací ranou. Každý měl dvě testovací střely a pak pět střel soutěžních. Naštěstí jsem v tom nebyl sám, takže se všichni náramně pobavili na cizí účet. Na řadu pak přišly soutěžní střely. Čtyři „závodníci“ (Marty, Marie, Jirka a Pavel) strefili čtyři terče z pěti. Ale byl i takový střelec, který neminul ani jednou a sestřelil všech pět terčů a stal se tak jasným vítězem. Gratuluji Pedro alias Rííííšo. O druhé a třetí místo se soutěžilo v rozstřelu. Nejprve jedna střela pro postup, kde jediná netrefila Marie, tudíž vypadla ze hry. Zbývající tři museli trefit holuba, který letěl ne od nich, jako předtím, ale směrem k nim, což bylo mnohem rychlejší a tudíž i složitější. Jirka vypadl, postoupil Marty a Pavel. Poté přišla ještě drsnější věc. Do brokovnice instruktor dal tentokrát dva náboje, museli totiž strefit holuby dva. Napřed toho co letěl směrem k nim a pak toho co letěl od nich. Marty jednoho strefil, Pavel žádného a soutěž tak byla u konce. Vyhrál Pedro, druhý Marty a třetí byl Pavel.

Potom následovala už volná zábava, někteří šli lovit ryby, jiní stříleli ze vzduchovky a pár lidí šlo hrát ping pong. Ukázalo se to jako velice zábavná činnost pro většinu osazenstva a u hracího stolu se dělaly doslova fronty. Od ping pongu nás až dostala informace, že se začíná grilovat a máme si jít objednat, jaké budeme chtít maso. Bohužel venku tak silně foukalo, že mistr grilovač nedokázal při vší snaze udržet steaky horké. Poté dal instruktor střelby povel k vyhlášení výsledků. Napřed vyhlásil ženskou kategorii, se kterou jsme ani nepočítali a Marie dostala jako vítězka ženské kategorie kvalitní moravské víno. Následovalo vyhlášení všech tří míst hlavní kategorie, kde vítězové na stupni vítězů obdrželi památeční medaile. K překvapení všech, se pak vyhlásili i ti nejlepší odzadu. Poté pokračoval ping pong, který u většiny co se týče zábavy, vedl. Rozhodli jsme se uspořádat takový mini turnaj. Hrály se čtyřhry a já s Pepou jsme dostali nejsilnější soupeře, kterých se každý bál – v minulosti to Vojta s manželkou, hrávali v mladších letech závodně a bylo vidět, že to mají stále „v ruce“. Na jejich obranu nutno říct, že oba měli už zřejmě něco málo vypito, neboť jindy by se určitě porazit nedali. Turnaj jsme ale bohužel nedohráli, kvůli času – stmívání.
Mezitím se v salónu, připravil projektor s plátnem. Marty nastavil vše potřebné a mohlo se začít s přednáškou o přejezdu Amerikou k 50. výročí výroby Fordu Mustang. Náš předseda se toho ujal opravdu zodpovědně a bylo vidět, že si to doma už cvičil. Občas jej se svými zajímavými poznatky doplňoval i Rulfík. Viděli jsme cca 400 fotek, člověk si hned říkal, že by se tam taky chtěl někdy podívat. Z fotek nám bylo někdy dost líto těch opuštěných automobilových krasavců, jen tak zaparkovaných v polích a zahradách, které v Americe už nikdo nechtěl a u nás by přitom dokázaly udělat mnoho radosti. Díky Marty, za super výklad a hezké fotky. Po promítání jsme si zaplatili útratu a šlo se do hajan. Martyho s Michalem a jejich „kamarádkami“ odvezl ještě instruktor střelby do hotelu Záložna v Boskovicích, kde byli ubytovaní.

Ráno po snídani jsme s Rulfíkem zajeli do Boskovic pro ubytované. Jízda to byla opravdu zábavná a záživná. Při vystupování v Sudickém Dvoře byla spolujezdkyně trochu zelená a stejně tak moje brzdy také hrály barvami. Pepa dal povel k odjezdu a vyrazili jsme k cca 11km vzdálenému Kořenci. Po cestě jsme projížděli krásnými serpentinami, že člověk si trochu připadal jako na horách. Jelo se hustým lesem a pořád do kopce. Po příjezdu na golfové hřiště proběhlo u parkoviště společné foto a pak jsme už vyrazili trénovat na „green“. Pan instruktor nám rozdal golfové hole tzv. „patry“ a mohli jsme začít. Pokoušeli jsme se dostat míček do jamky z větší i menší vzdálenosti a nutno dodat, že to zase tak jednoduché není, jak to vypadá v televizi. Asi po půl hodině intenzivního tréninku vyhlásil instruktor soutěž, kdy bylo úkolem na co nejmenší počet „pattů“ se strefit do nejvzdálenější jamky. Několika nejlepším zúčastněným to vzalo tři údery, jediný Pepa to měl na dva a tak naše klání bylo rozhodnuté. Poté jsme se přesunuli na odpaliště, kde nám byla instruktorem vysvětlena teorie odpalu, bohužel praxe už tak jednoduchá nebyla a míčky nám létaly opravdu všude. Po nějaké chvíli to většina z nás již zvládala docela dobře a užili jsme si přitom i spousty zábavy, skvělý zážitek. Následoval přesun do Golf Restaurantu na společný oběd. Po obědě jsme se rozloučili a vydali se ke svým domovům.

Z akce mám hezký pocit, že se to vydařilo podle představ, ale stále je co zlepšovat.

Díky moc všem, kteří na akci dorazili. Doufám, že si to užili a budou mít na co vzpomínat.

A na úplný závěr bych chtěl ještě jednou moc poděkovat všem, kdo mi s akcí pomáhali – nejvíce samozřejmě Pepovi a pak taky všem Harleyářům.

Heky

Fotogalerie na Rajčeti.