Sraz v Soběšicích

13. října 2014

Před dvěma lety mi jeden dobrý kamarád řekl, že se bude konat na konci září tradiční jízda historických vozidel do vrchu a že je to naprosto pecka akce. Pravda je, že jsem tomu příliš nevěřil a říkal si, že se tam jen na chvíli podívám, nejsem totiž žádný fanoušek historických vozidel, veteráni se mi vždy líbili z 50-70. let. Na akci jsem přece jen zašel a zůstal tam až do konce, byl jsem totiž zcela unešený tím, co jsem viděl. Desítky až stovky historických automobilů a motorek, které se vidí jen v malém počtu v muzeu a většinou nepojízdné, tam můžete vidět v „akci“. Tyto jízdy mají tradici od roku 1924. V roce 2013 se zúčastnilo 310 vozidel, v tomto roce pak 358 vozidel, což jsou opravdu úctyhodná čísla. Omezení roku výroby pro závody byl u automobilů stanoven na rok 1939 a u motorek do 1965. Většina závodníků je navíc dobově oblečena, což ještě dokresluje zcela originální atmosféru této akce.

Minulý rok jsem sraz na tuto mimořádnou akci pojal jen jako jednodenní výlet a tudíž dorazilo jen pár Mustangářů z blízkého okolí. Tento rok jsem se rozhodl z toho udělat akci většího rozsahu, proto jsem naplánoval program na dva dny a proložil ji různými aktivitami, jako například návštěvu zámku, muzea letecké a vojenské techniky, paintball apod. O nutných přípravách se nebudu dlouze rozepisovat, jen v rychlosti – bylo nutné zajistit parkoviště pro Mustangy, protože s parkováním na tuto populární akci bývá obrovský problém. Dále povolení pro vjezd do zámecké zahrady ve Slavkově, vjezd na náměstí ve Vyškově, vjezd do areálu muzea vojenské techniky, atp.

Sobota 27. 9. 2014

Bylo mi doporučeno, abych na místo srazu, tedy parkoviště před prodejnou Harley-Davidson dorazil kolem 7:30, což se ukázalo jako naprostá nutnost, protože do doby, než začínaly příjíždět první Mustangy, jsme s Martinem Nevoránkem z rezervovaného parkoviště pro Harley vykázali asi 50 aut. Někteří z nich nám dokonce chtěli platit i parkovné :). Dorazilo kolem 20-ti Mustangů, z toho tři veteráni, zbytek nové generace, čtyři posádky i z Polska.

V 9:45 jsme se pěšky přesunuli z parkoviště na start jízd historických vozidel o kterých jsem už mluvil na začátku. S panem Kupkou, který tyto jízdy pořádá, jsme měli domluvenou množstevní slevu na vstupném, pod heslem “Mustang” :). Přijelo obrovské množství výstavních muzejních kousků historických vozidel, které řídily dobově oblečené posádky. Někteří závodníci to berou jen jako pěknou recesi a možnost ukázat své historické auto či motorku lidem, jiní ovšem berou závod smrtelně vážně a snaží se zajet co nejlepší čas, i když je to závod v pravidelnosti na 2 kola, tedy ne na rychlost.

Ve 12:30 byl domluvený odjezd z parkoviště, směr Rousínov. Skupinka Harleyářů již na nás čekala a mohli jsme tak vyrazit. Kamarádi motorkáři nám umožnili projet Brnem prakticky bez zastavení, jelikož uzavírali všechny světelné křižovatky. Dojeli jsme na parkoviště před restauraci, kde jsme se všichni postavili krásně do řady vedle sebe. Jako předkrm nám všem donesli tradiční škvarky s chlebem a dále si pak každý objednal to, na co měl zrovna chuť. Jelikož bylo domluvené, že kvůli nám budou mít v sobotu pět kuchařů, byli jsme brzy všichni po obědě. Restaurace Bonaparte je v okolí vyhlášená svoji velmi dobrou kvalitou jídla. Myslím, že všichni vypadali docela spokojeně :). Jako poděkování kamarádům Harleyářům za skvělý průjezd Brnem, jsme jim věnovali klubové odznáčky a rozloučili se s nimi.

Ve 14:40 jsme vyrazili přes kopec do Slavkova u Brna, kde jsme zaparkovali v zámecké zahradě a část z nás šla na prohlídku zámku. Po prohlídce jsme ještě udělali společné foto před zámkem a mohli jsme se vydat do hotelu. Původní domluva byla, že budeme ubytovaní U zlaté rybky, ale díky špatnému managementu hotelu jsme museli domluvit na poslední chvíli náhradní ubytování v hotelu Allvet, který je jen 3km vzdálený. Po příjezdu na parkoviště, nás nějací návštěvníci hotelu počastovali poznámkou “áá zase nějací “chudáci” přijeli na svatbu !!” :).

Po ubytování jsme se přesunuli do hotelu U zlaté rybky, kde bylo domluveno večerní grilování. Domluva s hotelem byla taková, že podle počasí se bude buď grilovat venku, nebo z kuchyně. Bohužel i přesto, že bylo teplo a pěkně a seděli jsme na terase, probíhalo grilování jen v kuchyni, opět špatný management hotelu :(. Po večeři byl v plánu turnaj v ping pongu. Bohužel i tady se našly hned dva problémy. První, že posilovna kde měl být stůl umístěn byla zamčená a klíč od ní hledali dobrých 20 minut. A druhý, že se na přípravu zcela vykašlali a stůl tam prostě nebyl, takže dalších 15minut to chystali. A byl tu ještě třetí problém, kvůli obměně osazenstva srazu oproti Boskovicím, nebylo tolik příznivců ping pongu jako předtím. Po krátkém přesvědčování několika závodních hráčů, jsme přece jen šli v menším počtu hrát. Výsledky turnaje jsou uzamčeny v trezoru a jsou k dispozici pouze na vyžádání předsedy klubu. Ne, dělám si srandu, vyhrál Vojta, hned na začátku mě hladce porazil 2:1 na sety :).

Následovat měla malá přednáška kamaráda Mariána, který jel Mustangem 68-čkou na největší sraz US cars na světě – Power big meet ve Švédském Västerås. Jaké překvapení, že projektor s plátnem nebyl nachystaný, opět palec dolů pro hotel. Někteří účastníci se na tuto přednášku v nočních hodinách dívali obzvláště skepticky, nicméně ti, kteří se toho zúčastnili, tak rozhodně nelitovali a již plánují výlet do Västerås v příštím roce. Marian to podal opravdu hodně vtipnou a zábavnou formou, takže bylo veselo. Jen v krátkosti, Västerås má 110tis obyvatel a v době konání Power big meet (což je vždy začátek července) zavřou polovinu celého města !!! a můžou tam jezdit jen a pouze US cars !. Tento rok tam dorazilo přes 20tis amerických aut a každý rok jejich počet narůstá. Navíc 95% těch aut jsou veteráni. Prostě neuvěřitelná show. Jak jsem již říkal, příští rok se tam několik z nás chystá vyrazit, protože tohle rozhodně stojí za to.

Neděle 28. 9. 2014

Po snídani v Allvetu nás převezli hotelovým taxíkem zpátky ke Zlaté rybce, kde pro nás byl domluven paintball. Hra to byla velice zábavná a účastníci se dobře bavili. Super bylo, když se mi zamlžily brýle a neviděl jsem vůbec, ale vůbec nic. Jsem si připadal jako zvíře zahnané do kouta a čekající na “smrt” :). Nejlepší člen našeho týmu byl jednoznačně Jirka Táborský, který to hrával v minulosti závodně a díky němu jsme většinou vyhrávali. Po půl hodině hry odstoupil ze hry pekelník a nahradil ho pán, který nám vybavení na paintball půjčil. Samozřejmě nás po krátké chvilce všechny vystřílel jako králíky :).

Po paintballu jsme se osprchovali a šli na oběd. Stihli jsme to všechno docela rychle, takže vše šlo podle plánu.

Někteří se i přes moje protesty od nás po obědě oddělili a jeli ke svým domovům. Naštěstí dorazilo několik nových Mustangů, kteří se k nám připojili na jízdu do Vyškova. Čekal jsem, že se na nás přijde podívat na náměstí dost lidí, ale to co jsem viděl mi trochu vyrazilo dech. Kolem pěti set netrpělivých lidí na nás již čekalo, měli jsme totiž 10-ti minutové zpoždění. Po trochu složitém a zdlouhavém parkování na náměstí jsme všichni pořádně “zatůrovali” svými motory a diváci byli nadšeni :). Poté davy lidí obléhali naše auta a zpovídali řidiče Mustangů. Když jsem vystoupil z auta, tak mi přišli potřást rukou zastupitelé města Vyškova, se slovy”tak tolik lidí jsme tady na náměstí opravdu dlouho neměli, mohli bychom z toho udělat tradici”. Následoval rozhovor pro místní novináře a lokální TV. Krátký článek zde – http://vyskovsky.denik.cz/zpravy_region/mustang-podle-majitelu-navykovy-zvuk-nezkrotneho-konika-20140928.html

Jako poslední cíl naší cesty bylo muzeum letecké a vojenské techniky, které je vzdálené jen 5km od Vyškova. Po předchozí domluvě jsme mohli vjet přímo na plochu muzea, kde jsme naše koníky vystavili jako exponáty :). A i když jsme byli domluvení na ceně vstupného 20kc/osobu, tak po nás nakonec nechtěli nic. S jedním pánem z muzea jsem domluvil, že nám bude dělat průvodce a dozvěděli jsme se tak různé zajímavosti, které by nám jinak zůstaly utajeny. Například trčící tyč z čumáku letadla je měřič rychlosti, či křížky na vrtulníku značily počet záchranných misí nebo že proskleným výklenkem se díval sběrač dřeva, aby dobře viděl pod vrtulník :).

Na závěr jsme se všichni rozloučili, polským kolegům jsem vysvětlil nejlepší cestu zpět a rozjeli jsme se ke svým domovům.

Shrnutí akce – zažili jsme moc pěkné věci ve výborné společnosti lidí a počasí vyšlo na jedničku, co víc si člověk může přát :). Děkuji moc za spoluorganizaci Martinovi Nevoránkovi, všem Harleyářům, manželce a všem kdo dorazili. Doufám, že jste se dobře bavili.

Heky

//for facebook events