Ford Mustang Sprinty 2016

14. května 2016

Jak již u Mustang Riders Clubu bývá zvykem, i v letošním roce se parta nadšenců z jádra klubu rozhodla uspořádat Sprinty. Po veleúspěšných dvou předchozích ročnících před námi stál nelehký úkol udržet kvalitu a odstranit nedostatky z minulých let. Na první pohled se nám zdálo, že na základě načerpaných zkušeností a nashromážděných kontaktů, budou letošní přípravy už jen procházka růžovým sadem. Avšak rok 2016 byl již od začátku, tak trochu zakletý a my se zasekli hned na začátku při volbě termínu. Jelikož jsme se vloni opět přesvědčili, že letiště v Tchořovicích u Blatné nám vyhovuje po všech směrech, začali jsme ještě před koncem loňského roku jednat s vedením obce o možném pronájmu. Bohužel v námi poptávaném termínu si již dráhu zarezervovali jiné stroje, neméně okouzlující. Museli jsme tedy ustoupit leteckému dni a posunout naši akci. Nejvhodnější možná alternativa byla o týden dřív, což nám již od začátku přidělávalo drobné vrásky na čele v obavě o počasí. Každopádně přes počáteční drobné zaškobrtnutí se celé přípravy rozjeli naplno. Jednotliví členové organizačního týmu si rozebrali své úkoly z dlouhého seznamu a pilně začali s přípravami. Při snaze odstranit jeden ze dvou největších nedostatků loňské akce jsme byli nuceni změnit příjezdovou cestu. Což se ve výsledku ukázalo jako bezchybné řešení, neboť se již nezopakoval dopravní problém, který naši návštěvníci vloni způsobili. Dostali jsme se tak ale do situace, kdy se nad námi opět začali stahovat mračna. Bylo totiž nutné upravit silniční značení a my museli oslovit se žádostí úřad dopravní Policie. Naštěstí nám vedení obce poskytlo nedocenitelné kontakty, takže stačilo jen zažádat a netrpělivě čekat na verdikt. Jak je dnes již patné, vše dopadlo pozitivně. S druhým největším loňským nedostatkem nám pomohl Petr Bellinger, když nám poskytl kontakt na Catering, který všichni dobře známe z jeho akcí. Musím říct, že pánové z Food House se svého úkolu zhostili na výbornou, a ač jsme nedosáhli loňského počtu diváků, doufáme, že i jim se na naší akci líbilo a budou s námi chtít spolupracovat i v budoucnosti.

Velmi příjemnou novinkou letošního roku byl zájem sponzorů a mediálních partnerů akce. Tímto bych chtěl velmi poděkovat automobilce Ford, který mimo štědrého daru přivezl ukázat i pár svých krasavců neamerického původu. Dále pak firmám Mustang Evolution, ATST a Shell za hmotnou podporu a již tradičním mediálním partnerům akce Tiscali.cz, Rádiu Beat a Rádiu Dixie. S touto podporou jsme mohli akci spustit naplno.

První z řad pořadatelů se na místo konání akce vydali již ve čtvrtek, kde celý večer a velkou část noci zaříkávali veškeré božstvo, aby se nad námi slitovalo a i přes nepřízeň předpovědi počasí rozehnalo ta mračna, která se nás ze všech stran valila. Dnes již můžeme říct, že tato oběť byla úspěšná a my si v pátek při přípravě letištní plochy mohli vychutnat naše bolesti hlav pod modrým nebem.

Sobotní ráno bylo plné velkého očekávání. Zřejmě vinou nepříznivé předpovědi, jsme neměli příliš velký počet online registrací závodníků a i přes masivní mediální kampaň jsme se obávali i o počet diváků. Navíc i zde se projevilo to naše pomyslné letošní prokletí, kdy dva z našich největších závodníků těsně před akcí zradila technika. Netrpělivě jsme tedy upírali zraky k příjezdové cestě, kdy se začnou valit ty vysněné davy. Naštěstí s příjezdem prvních závodníků přišlo i tolik práce, že určitě nejen já osobně následující hodinu neměl vůbec čas na jakékoli obavy. Když se počet závodníků přehoupl přes dvacet, kluci na bráně již měli plné ruce práce s přijíždějícími diváky a já se podíval na nebe, které i přes oblačnost slibovalo vcelku příjemný den, poprvé jsem si v duchu řekl, že by nám to nakonec mohlo vyjít. Kolem desáté hodiny nám již bylo jasné, že finální počet nebude žádné světoborné číslo, ale nebude ani zklamáním. Po rozdělení závodníků do již tradičně pěti kategorií jsme se dostali na číslovku 37. Zajímavý poznatek z letošního ročníku, je lehký úbytek v kategorii V8, kam typicky zapadají Mustangy s motorem 4,6 litrů. Extrémně silná byla ovšem vyšší třída V8+, kam spadají vozy od 5 litrů objemu doplněné o všemožné přeplňované bestie. Buďme tedy trochu pozitivní a předpokládejme, že se svět alespoň někde točí správným směrem a do módy se dostává upsizing.

Zapomenout ovšem nesmíme ani na tradiční kategorii, kterou jsme již v roce 2014 tak vtipně pojmenovali Squirrel race, neboli závod veverek. Osobně si již nepamatuji, kdo z klubu přišel jako první s definicí připodobňující V6 k pohonu založeném na veverce zavřené v bubnu. Pokud byste ovšem v této kategorii čekali nějaké jemné kočkování, hrubě byste se spletli. To co tito chlapíci ztrácí na výkonu, dohání pílí a nadšením, takže i zde jsme měli možnost sledovat souboje na ostří nože. Nakonec se dokonce všechny šestiválce museli sklonit před přeplňovaným čtyřválcem v podobě Dodge SRT-4 řízeným Davidem Kvěchem.

Letos oslabená skupina V8 byla ovšem plná zkušených jezdců a tudíž neztratila nic na exklusivitě. Vyrovnané výkony vozů umožňovali krásně hodnotit formu jednotlivých jezdců a mě je ctí oznámit, že nejcennější kov tu utržil člen Mustang riders Miroslav Rulf.

Jak jsem již zmínil, nejpočetnější byla skupina nejsilnějších strojů, tedy V8+. Do této skupiny spadají nejčastěji Mustangy s objemem motoru nad 5 litrů, kteří ovšem mají také toho pomyslného černého petra, neboť druhou polovinu této skupiny tvoří jezdci, kteří si své čtyřkolé miláčky upravili do dechberoucích podob. Již zkušenými harcovníky tu jsou otec a syn Starostové, kteří kromě Mustangu šesté generace přivezli již tradičně nejsilnější stroj víkendu masivně upravené Shelby GT500 páté generace. Tento stroj již musí znát v Čechách snad každý fanoušek amerických vozů, neboť se jedná o jediného Mustanga u nás s výkonem přesahujícím tisíc koní. Novinkou ovšem byl pilot této střely. Místo Honzy Starosty totiž za volant usedl jeho syn Lukáš. Klasikou již pak bylo vítězství v kategorii. Nesmím ovšem opomenout výkony dvou z Mustang riders. Prvním z nich je Michael Vernarec, který své upravené Shelby GT500 s výkonem přes 850 koní doladil teprve dva dny před závodem a ukořistil s ním třetí místo. A druhým je samotný předseda klubu Martin Hejhal, který, ač v této konkurenci nemá šanci na bednu, již několik let hrdě hájí barvy atmosférických pětilitrů. Právě on nejlépe dokazuje, že technika občas není vše a na zajetí výborných časů se lze dostat i laděním toho mezikusu mezi pedály a volantem.

Jediným velmi slabým místem a zároveň námětem na zlepšení pro příští ročníky byl počet závodníků ve veteránské kategorii. Jako každý rok jsme měli skupiny dobových a nedobových úprav a v každé z nich startovali pouze dva závodníci. Nicméně vzhledem k show, kterou předvedli, by mi nakonec bylo líto, kdyby jich bylo víc a my nemohli dát každému pohár.  V dobových úpravách sváděli nádherné souboje Přemysl Sadovský se svým Shelby GT350 a Václav Hejda s Camarem. Jezdili krásně vyrovnané časy a na obou bylo vidět, že si den užívají. Právě jim patří určitě největší obdiv, protože každý z vás, kdo někdy řídil, a hlavně udržoval dobového veterána, ví, že chtít od něj takovéto klukoviny, chce opravdu dost úsilí. V takzvaných stavbách pak přivezli ukázat své Cobry Vojta Chvalina a Jan Wertheim. Obě jsou nádherné stroje, ale neodpustím si zmínku o první jmenované. Vojta totiž při stavbě nešetřil fantazií a napasoval do svého auta ohromný motor s objemem 10,3 litrů a výkonem přes 800 koní. U takhle extrémního stroje už je samozřejmě prakticky nemožné všechen ten výkon přenést na asfalt a Vojta by výrazně víc mohl popustit uzdu na penetrované dráze. Každopádně efektnější zahřívání gum myslím nikdo z přítomných neměl. Konečné umístění se tu může zdát trochu druhořadé, neboť nesmírný obdiv patří všem jmenovaným, ale jezdci na to měli jiný názor a nedarovali si ani setinu sekundy. První místo si tak v dobových úpravách odvezl Mustang rider Přemysl Sadovský a ve stavbách si bezchybným startem a precizní jízdou zasloužil nejcennější pohár Jan Wertheim.

Celý den probíhal v rychlém tempu a až na pár drobných zaškobrtnutí téměř bez problému. Bylo vidět, že nad námi drží někdo ochrannou ruku, neboť mračna se nám vyhýbala a abychom i my dali nějaký bonus divákům, zorganizovali jsme v pauze mezi závody vložené jízdy. Zde jsme chtěli srovnat vozy americké a neamerické produkce a auta s motorkami. Pro nás jako fanoušky amerických svalů toto bylo lehkým zklamáním, protože jediný „náš“ výherce byl Martin Hejhal, který deklasoval Focus RS a nutno podotknout, že kvůli pohonu všech kol evropského Fordu to měl zatraceně těžké. Bohužel vzápětí Jaguár F-type s přeplňovaným šestiválcem porazil Mustanga 4.6. Závěrečnou lekci nám všem zastáncům dvou stop uštědřili motocykly, když dvě sériová „šestikila“ porazili nejdříve Mustanga 5.O, a následně i již zmiňovanou bestii v podobě tisíci koňové Shelby GT500. Je vidět, že fyzikální zákony platí neúprosně a nadbytek váhy se hodně těžko dohání.

 

Závěrem mi nezbývá než poděkovat všem závodníkům a hlavně všem divákům, kteří se na nás přišli podívat a doufám, že jste si to užili alespoň tak, jako my všichni.

 

Jakub Klomínek

Ještě také fotogalerie od Jakuba Fránka

a také od Pavla Mikesky

 

//for facebook events