Píše se den 21.6.2003. Tento den je dnem významným pro nás nadšence vozů, které v šedesátých letech ovlivnily celou Ameriku. Automobil nesoucí název po divokém prérijním koni, ze kterého vyzařovala síla a elegance zároveň. Právě takový je Ford Mustang.

Rokem 2003 přišel na nápad Honza Orna, který na svých internetových stránkách nabádal majitele těchto vozů ke spolčení. Povedlo se a koncem měsíce dubna téhož roku vznikl klub nesoucí jméno “Ford Mustang Riders Club”. Jelikož je tento automobil vyráběn v USA, tak se jich moc k nám do České Republiky nedostane. Ale i přesto se najde dosti majitelů,kteří se mohou pochlubit svým jménem v dokladech k Fordu Mustangu.

Dlouho se nikdo neozýval a tak se členové klubu rozhodli, že uspořádají sraz, i když byli potvrzeni jen čtyři Mustangové. Sraz se měl odehrát tak, že se všichni sejdeme na setkání amerických aut v Brně a poté postupně pokračovat do vinného sklepa k Pavlu Bartošovi. No ale co soud nechtěl třetí člen klubu musel účast zrušit. Ten samý den se ale k nám přidal nový majitel Tomáš s velice pěkným kouskem z roku 99. Osud zasáhl znovu a zakladatel klubu oznamuje, že ho sklátil akutní zánět, který mu znemožnil účast. Tak v počtu tří aut jsme se domluvili na srazu v Brně. S Tomášem jsme se sešli v Brně už o půl desáté ráno a jen jsme čekali na posledního člena Milana, který sedlá velice silného pětilitra, který dává asi 225 koní. Milan se ukázal až kolem poledne a hned jak dojel, předvedl se co jeho koník dokáže. Ostatně to je vidět i na fotkách, že Milan bez pořádného dýmu za černým bleskem neodjede.

Na srazu amerik bylo zhruba 160 automobilů vyrobených ve spojených státech. Nakonec se zde objevilo ale jen devět Mustangů, z nichž asi největší pozornost přitahoval červený cabriloet z roku 1969, který je v ČR už od roku 1980 a celou dobu má stejného majitele. Po havárii, která v roce 1981 zničila kompletně celý předek, má majitel obavy, aby se minulost neopakovala. Ani se mu nedivím, jelikož autíčko na svůj věk je ve velice pěkném stavu a byla by škoda, kdyby se minulost opakovala. Dalším skvostem byl Ford Mustang Mach1, který měl pod kapotou motor o objemu 7100ccm. Majitel odmítl se přidat do klubu, že už nějakém je a tak nemá zájem. Škoda, jelikož to byl opravdu pěkný kousek. Po obědě dojel můj vysněný kousek a to Mustang ročník 1989 5.0GT cabriolet. Majitel ochotně vstoupil mezi nás a my se jen kochali jelikož jeho Mustang má teprve 30 tis km najetých a bylo vidět, že o něj je pečlivě postaráno. Dalším členem uloveným na srazu byl Mustang z roku 1995 ve slabší verzi 3.8L 6válec. Majitel, mladý příjemný chlapík, se ihned začal omlouvat že auto je teprve koupené a má dosti nedostatků, ale při pohledu na tohoto modrého krasavce mě pomyšlení na nedostatky přešlo. Až před spanilou jízdou jsme se dostali k majiteli Mustanga z roku 1995. Jeho stříbrný krasavec se hlavně vyznačoval až nezvykle drsným zvukem. Pod kapotou mu bublal V8 5.0GT.

Takže úspěšnost našeho srazu se hodnotila novými třemi členy v klubu. Noví členi slíbili, že na našem dalším setkání se sejdeme v plném počtu, což jim rád připomenu 🙂 Ve dvě hodiny byla zahájena spanilá jízda po Brně, kterou jsme absolvovali všichni pěkně za sebou. Hustý provoz nám nedovolil vydržet celou jízdu zůstat pohromadě, ale i tak to byl nepopsatelný zážitek, když jsem se podíval za sebe i před a všude jen Mustangové. Po spanilé jízdě jsme opět zavítali na místo srazu a Milan se svým pětilitrem okamžitě připravil na sprinty. Bohužel o tom nikomu nedal vědět tak není zachycen na fotkách. Po dojetí do cíle předvedl opět, že gumy jsou jen spotřební materiál. Tímto se sraz chýlil ke konci. Postupně jsme se rozloučili a slíbili si, že asi kolem října se uskuteční další sraz, ale už jen našeho klubu. Při odjezdu se s námi ještě Milan rozloučil po svým, a jak je vidět na obrázcích, nechal před Schoppingparkem v Brně památnou čáru dlouhou asi 300m. Tak teď se jen těšit na další sraz Mustang Riders Clubu, kde se snad sejdeme všichni a pořádně to rozjedeme.

Pavel Bartoš
Ford Mustang 1989 2.3LX