Berounsko je na projížďky autem perfektní, neboť se tu střídají širé lány polí s loukami a pásy chladivých lesů. Okresní silnice nejsou zatížené dopravou, která se stáhla na dálnice a tak jsem se rozhodl, že sem vytáhnu pár klubáků na výlet, aby si i oni našli nové projížďkové trasy a třeba i pár pěkných zastávek k tomu.

Že je v Nižboru známá historická sklárna jsem věděl, ale nedávno jsem na YouTube zachytil jejich video, kde je navštívil klub vozů značky Porsche a bylo to defacto přesně to, jaké výlety jsme pro klubáky organizovali v dobách, kdy jsem byl ještě členem výboru: společný příjezd, skupinová prohlídka, občerstvení, pokec u aut a odjezd za dalším programem. Výhodou bylo, že ve Sklárně tak nebylo nutno sáhodlouze popisovat o co nám jde, že jim tam nejedeme rozhrabat parkoviště a přejet tam pět jiných návštěvníků 🙂 Ono video měli na vlastním YT kanálu, a tak měli od prvního kontaktu poměrně jasno co po nich chceme. Nabídku jsem poslal do klubu ostatním srazákům, ale jelikož se akce nikdo jiný neujal, vzal jsem ji za svou, dojednal vše se Sklárnou a oběd s Hotelem Praha hned naproti, a akci jsem se souhlasem našeho výboru zorganizoval se synkem.

Sešli jsme se ráno u Berounského EuroOilu a v 10 jsme nakopli motory a vyrazili na společnou cestu do Nižboru. Jelikož nás ŘSN vypeklo a tři týdny před akcí rozorali hlavní silnici z Berouna podél vody, museli jsme si trochu zajet přes Chyňavu, ale o této překážce jsme věděli a byli jsme na to v updatu programu připraveni. Do sklárny jsme pak za mocného burácení našich motorů vjížděli v počtu 23 Mustangů všech let výroby. Moc nás i přihlížející potěšilo, že s námi přijeli naši veteránisté, které fanoušci značky mají nejraději a bez kterých bychom dnes jezdili něčím úplně jiným, a jistojistě bychom se neznali.

Absolvovali jsme pak ve dvou skupinách poutavou prohlídku sklárny s přímou ukázkou výroby foukaného skla, prohlédli jsme si při práci i pukárnu, brusiče i stanoviště kontroly kvality, zkrátka celý proces dnešní výroby skla. Průvodkyně byly moc milé a přenesly na nás radost z jejich z náročné manuální práce. Kdo měl zájem mohl si nakoupit i různé výrobky v podnikové prodejně – i my jsme neodolali, přivezli jsme domů sošku Českého lva 🙂

Po prohlídce se většina lidí odebrala naproti sklárně do Hotelu Praha na obědové menu, které jsme vykomunikovali, abychom jim nezasekali celou kuchyni. Kuřecí vývar, svíčková na smetaně, výpečky s bramborovým knedlíkem a listovým špenátem a kuřecí řízek s bramborovo-máslovým pyré. Neviděl jsem jediný talíř, který by někdo vracel nedojedený. Nám moc chutnalo a i všem, se kterými jsme jídlo hodnotili. Obsluha byla svižná a v kuchyni samí profesionálové, takže přestože jsme na oběd plánovali dvě hodiny, byli jsme všichni najedení asi za 35 minut 🙂 Nicméně předem oznámený časový plán byl pro nás zákonem a tak jsme u aut posečkali až se celá skupina zase sejde, neboť někteří klubáci se vydali prozkoumat i okolí vně sklárny – třeba proslulou nádražní restauraci Zastávka Nižbor herce Tomáše Hanáka. V tomto mezičase jsme veteránistům předali i skleničky ze zdejší sklárny s vybroušeným logem našeho klubu jako poděkování za to, že tyto klasické Mustangy mají, udržují a jezdí ukazovat i na veřejnost. Byly vyrobeny za finančního přispění našeho klubu, poděkování pak patří zejména výboru, že k tomuto nákupu udělil zelenou.

Ve dvě hodiny jsme vyrazili na plánovanou hodinovou spanilou jízdu po okolí směrem ke hradu Točník, před ním nás však zarputilá navigace stáhla na improvizovanou objížďku, patrně se těsně před námi něco na silnici odehrálo a tak jsme se tomu šikovně vyhli. Počasí vyšlo báječně, bylo sucho, teplo a občas jen bílé mraky. Po třetí hodině jsme zaparkovali na Husově náměstí v Berouně a vyrazili k dolní bráně na fantastickou zmrzlinu, u řeznictví U Šmejkalů jsme zakoupili slavnou klobásu Berouňáček a ještě jsme chvíli pokecali s klubáky. Postupně se pak členové rozjeli do všech stran a nedivil bych se, kdyby většina, podobně jako my, zakončila den v bazéně.

Bylo moc fajn zase po čase uspořádat akci, na kterou dorazilo pro mě tolik nových tváří. Pokusím se aspoň větší polovinu z Vás zapamatovat, čestné klubácké! Na akci měl spoustu povinností i synek a je dobře, že ho to taky bavilo, přecejen je třeba vychovávat i nové generace klubáků, sámo se to neudělá 🙂 Užijte léto a někdy zase naviděnou!

Honza Orna
zakladatel
Mustang Riders Clubu, z.s.

I v těžkých časech je důležité držet při sobě. A proto jsme i letos nemohli nechat na holičkách MDA Ride, které se konalo pouze přes živé vysílání na YouTube a Facebooku. Jedná se o akci na podporu postižených svalovou dystrofií a více se můžete dozvědět zde: https://www.mdaride.cz/.

Samotná akce probíhala přímo na výstavišti v Pražských Holešovicích bez přítomnosti návštěvníků. Vystaveno bylo několik krásných motorek a my doplnili dvoustopou část vozového parku originální Shelby GT350 z roku 1967, dále Mustangem Mach 1 z roku 1969 a moderní generaci zastoupilo GT 2012.

Záznam z celé akce můžete najít zde, kde je k vidí i krátké video, které připravil náš klub.

Velké poděkování patří Káďovi a dalším organizátorům MDA Ride, dále pak členům klubu, kteří přispěli nemalou částkou a především také všem podporovatelům Mustang Riders Clubu, díky jimž se podařilo vybrat až neuvěřitelných 86.200,- Kč. Šek na tuto částku předal předseda Márty organizátorům sbírky.

Podporovatelé klubu díky kterým můžeme obvykle pořádat sprinty:

V místě, které má většina spojené s Velkou Pardubickou se 17. 8. 2019 konal Friends Fest, vlastně taková malá Amerika a náš klub byl u toho a pro návštěvníky festivalu uspořádal na hlavní třídě výstavu vozidel Ford Mustang, v které byly zastoupeny všechny generace, konkrétně jsme vystavovali vozy od roku 1967 až po současnost a naši expozici uzavíral oranžový Dodge Challenger.

Páteční příjezd

Celou akci jsme zahájili již v páteční podvečer účastí na spanilé jízdě, která začínala po výstavě amerických vozů a motocyklů na Pernštýnském náměstí v Pardubicích. Bohužel počasí této jízdě nebylo moc nakloněno a jen jsme náměstí opustili Zelenou branou, začaly z oblohy padat proudy vody. Nicméně ani to neodradilo davy přihlížejících, kteří lemovali trasu vyjížďky a myslím si, že policisté, kteří uzavírali křižovatky a museli být promoklí na kost, si zaslouží poděkování. Dojezd kolony do areálu závodiště již opět vítala rozjasněná obloha.  Očekávání akce jsme si zkrátili posezením v Americkém stylu, kde jinde než v Road Café.

Vydařená sobota

Sobotní ráno nás přivítalo krásným počasím, takže se nám dobře rovnaly vozy dle roku výroby, včetně umístění cedulek s popisem.

Přelet Gripenů zahájil akci, která mimo hlavní pódium probíhala i na dalších místech, a bylo opravdu na co koukat. V Military zóně probíhaly vojenské ukázky včetně legendárního tanku Sherman. V Rodeo zóně bylo k vidění Polo a nefalšované kovbojské rodeo. Na druhém pódiu se střídaly vystoupení s ukázkou dřevorubeckých show, kaskadérských i hudebních vystoupení.  Vraťme se však k hlavnímu pódiu, kde jsme mohli přihlížet vystoupením pistolnice Annity, tanečním vystoupením, módní přehlídce a k vidění byli také indiáni. Ani hudební příznivci nepřišli zkrátka, neb dorazil samotný ELVIS (Vláďa Lichnovský) se svojí úžasnou šou.

Mustang Riders na podiu

Ani my jsme nezaháleli a na pódiu představili ve dvou vstupech hned několik vozů. V prvním vstupu se představil Shelby Mustang  GT350 1967, s motorem 289 cui 330 HP následován Dodge Challenger 1970 383 cui 335 HP .

V druhém vstupu jsme představili následné generace, za druhou generaci Ford Mustang Cobra II 1977 s motorem 302 cui 130 HP (na fotografii vlevo), za třetí generaci Ford Mustang 1979 takzvaný FOX s motorem 302 cui 142 HP (na fotografii uprostřed) a za čtvrtou generaci Ford Mustang 1999 3,8 l 193 HP replika Police SVT by Dan Brockett „Officer Dan“ (na fotografii vpravo).

Suzi a ohňostroj na závěr

K vidění bylo mnoho amerických vozů ať už v sekci US cars, nebo ploše vyhrazené pro Mustangy.

Povedenou akci završila americká legenda Suzi Quatro a konečnou tečku za nádherně stráveným dnem udělal ohňostroj s podmanivým hudebním doprovodem.

Na závěr bych chtěl poděkovat Martinu Sládkovi za organizaci naší sekce a samozřejmě pořadatelům za přípravu této úžasné akce.

Lukáš S.

Je večer 12.května 2018, a my z Mustang Riders Clubu stojíme na absolutně prázdné dráze letiště Tchořovice u Blatné. Zdálo se nám to dnes nebo tady skutečně ještě před pár hodinami burácely motory amerických legend Ford Mustang všech generací a pár dalších nadupaných US cars, námi vítaných hostů dnešní show při honbě za setinami vteřin a věčnou slávou v závodech na ¼ míle, tedy 400 metrů? Nezdálo, jen to bylo vše rychlé stejně jako naše auta.

Kluci z brány u vjezdu do celého areálu si ještě otírají pot ze svých stále mladých čel ošlehaných větrem z celodenní šichty vydávání vstupenek, řešení guest listů a hlavně zodpovědné práce s penězi za vstupné od našich věrných návštěvníků. Je vidět, že věk je pro ně jenom číslo a dávají tak tuto nevděčnou a zároveň důležitou práci ve prospěch průběhu celé akce s nadhledem a profesionalitou. Znamená to totiž, že jediné, co celý den vidí, jsou auta přijíždějících účastníků a návštěvníků, stohy vstupenek a spoustu papírových bankovek a mincí. Co se děje během dne mohou sledovat jen prostřednictvím vstupů moderátora Standy Rubáše z radia Beat, opravdu je díky kvalitní zvukové aparatuře slyšet nejspíše až do vsi.

Odměnou pro nás všechny je pak chvíle, kdy klubový pokladník, rozumějte vlastně náš finanční ředitel Míra Starý zahlásí počet platících diváků. Přišlo jich letos 1550 plus asi dalších 250 hostů a rodin členů našeho klubu. V tu chvíli jsme na sebe hrdí a víme, že všechen obětovaný volný čas této klubové akci roku za to stál. Podařilo se nám získat o 300 fanoušků amerických muscle cars více než předchozí rok a pobavit tak zase více diváků i nás, samotných členů Mustang Riders Clubu. To je samozřejmě důvod proč tuto akci pořádáme. To nám ale nestačí, neděláme to za účelem zisku a hromadění peněz na klubovém účtu abychom pak dávali třeba klubové dotace na benzín nebo to vše projedli a propili na jednom z klubových srazů, i když by to jistě bylo taky krásné.

Proč to skutečně děláme a co je naším hnacím motorem? Především díky našim stálým i novým finančním i produktovým partnerům to je možnost každoročně přispět větší sumou peněz nadaci MDA ride, která podporuje nemocné svalovou dystrofií (postupné ochabovaní svalového aparátu). To je teprve ta naše motivace kdy nás těší o to víc divácký úspěch a zájem, protože každý, kdo přišel svojí účastí přispěl. Letos to i díky soukromým příspěvkům členů našeho klubu bylo více než 120.000 Kč. Předávání klubového daru i letos proběhlo v polovině června na benefiční akci MDA ride na pražském Václavském náměstí. Jménem všech příjemců pomoci od nadace MDA ride tak děkujeme za podporu každému, kdo pomohl s organizací Ford Mustang sprintů, podpořil je jako partner nebo se účastnil jako divák!

Zde si dovolím jedno velké poděkování hlavnímu partnerovi akce Ford AMB Praha a jmenovitě generálnímu řediteli Michalu Sukovi a marketingové manažerce Marii Slezákové. Bez jejich podpory a nadšení bychom nemohli pořádat akci v takovém rozsahu a s relativním klidem. Oba do toho dávají mnohem více než jen pouhý byznys pohled, sám Michal je aktivní závodník a letos se mu konečně podařilo s novým Fordem Mustang model 2018 ve své kategorii po tvrdém boji na setiny sekundy zvítězit. Je vidět, že nová generace Mustangů prostě jede a to tam Michal měl nový a skvělý deseti kvalt automat, v manuálu by prý ještě nějakou tu desetinu sekundy stáhnul. Tak třeba za rok?

Ale zpátky k samotným sprintům. Je pátek odpoledne, den před akcí, kdy po mnoha měsících příprav stojíme na ještě prázdné ploše bývalého záložního vojenského letiště Tchořovice. To vše začalo někdy v prosinci 2017, kdy předseda klubu Martin Hejhal alias Márty potvrdil termín konání akce a my jsme tak mohli začít plánovat již několikátý ročník této legendární akce. Od sprintů v roce 2014 uspořádaných k 50. výročí značky Ford Mustang přímo na letišti Ruzyně v Praze se na přípravě celé akce podílí stabilní core tým organizátorů v počtu 8 lidí, což má tu výhodu, že již všichni víme, co máme dělat, co s kým zařídit a na co nezapomenout. Od té doby proběhlo po taktovkou Mártyho několik organizačních schůzek v Autoklubu v Praze, kdy se postupně úkoly označené červeně měnily ve žluté, tedy úkoly v procesu až po ty zelené, což značí, že daná položka je potvrzena. Takových položek máme pro vaši představu v projektovém plánu realizace něco přes 80 a průběžně jak nám všem vyjde čas pracujeme na tom, aby se včas vše zelenalo a nebyl z toho nakonec zelenej náš předseda Márty a pokladník Míra. Od zařízení smlouvy s obcí, přes domluvení záchranky a hasičů až po položku kdo je zodpovědný, aby bylo v areálu dostatek košů a po akci byl odpad zlikvidován tak v průběhu jarních měsíců odškrtáváme jeden úkol za druhým.

Naším úkolem letošního ročníku bylo především zlepšit pro diváky catering služby a vjezd do areálu tak, aby se minimalizovaly kolony aut čekajících na zaplacení vstupného. Z pohledu závodníků to byla lepší a kvalitnější časomíra. Zda se to podařilo lépe posoudíte vy sami, co jste byli na místě.

Nyní v předvečer akce už zbývalo jen nachystat kilometry zábran, pohlídat rozestavení WC, cateringu, partnerských stánků, vyměřit dráhu a doladit asi sto dalších drobných detailů. Postupně jsme odjeli do nedalekého hotelu kde je každoročně naše základna a na parkovišti to vždy vypadá jako u správné stáje Mustangů. Večeře, probrat poslední detaily, vykoupat, pomodlit k bohu počasí a spát, brzký budíček dne D se neúprosně blíží.

Sobotní ráno se scházíme kolem šesté hodiny na snídaní, o půl hodiny později již většina z nás vyráží zpět na letiště. Probíhají poslední přípravy, najíždějí partneři, instaluje se ozvučení areálu a časomíra, tedy základní ingredience úspěšného závodního dne. V 9:30 je již v areálu velká část soutěžících vozů, probíhají přejímky a registrace do závodu, v 10.00 se otevírá vstup pro diváky a postupně se plní parkoviště. Kdo přijede americkým autem, má výhodu parkování ve vyhrazené sekci blíže závodům i jídlu a pití a ostatní diváci tak mají možnost obdivovat mnoho zajímavých aut i ve statické ukázce.

Pro závodící muže i ženy začíná vše povinnou rozpravou jezdců, na které Márty přednesl pravidla, organizační a bezpečnostní pokyny a Pavel Los všem vysvětlil, jak funguje časomíra a jak najíždět do startovacích bloků. Areál se mezi tím zaplnil diváky toužícími vidět vzpínající se koně a jejich krotitele a chtivých cítit vůni spálených gum a benzínu, v aréně je tedy vše připraveno, show může začít!

Jelo se pět kvalifikačních jízd v každé z šesti kategorií, kdy rozhodující pro postup do semifinálových jízd byl nejrychlejší zajetý čas. Z každé kategorie pak postupují 4 vozy do semifinálové jízdy, kdy následně vítězové se utkali o titul a poražení svedli souboj o třetí místo. V těchto vyřazovacích jízdách se již započítává i reakční čas řidiče na startu, je tedy pak lépe vidět, kdo má jak rychlé reakce na plynu a umí zvládnout své auto a přenos síly od motoru na gumy při startu. Je tedy důležité nejen v jakém autě sedíte, ale i ten kus mezi volantem a plynovým pedálem.

Pro diváky byl den zpestřen vloženými závody neobvyklých vozů, mohli tak vidět souboj pick-upů Ford Ranger s třílitrovým dieselem a výrazně většího a těžšího Ford F-150 s plnotučným V8, souboje různých generací Fordu Mustang, závodní Ford Focus RS proti Mustangu, vložené závody mini dragsterů a další. Zároveň měli možnost ve stanu Shell vyzkoušet závodní simulátory, podívat se na upravené nadupané speciály od Mustangevolution.cz, prohlédnout si nabídku profesionálního nářadí WÜRTH a především si osobně osahat produktovou řadu automobilky Ford včetně nového Fordu Mustang 2018 v expozici hlavního partnera akce Ford AMB Praha. Stejně jako v loňském roce proběhlo odpoledne losování diváckých vstupenek o zapůjčení Fordu Mustang na víkend, opět vyhrála žena, a tak doufáme že se řady krotitelek divokých koní za volantem budou dále rozrůstat.

Kvalitě závodů výrazně prospěl nový dodavatel časomíry, stejný jako v seriálu závodů českého poháru na 400 metrů. Každý jezdec obdržel čipovou kartu, prostřednictvím které se registroval při řazení na start, po odstartování semaforem každý vyrazil na trať, jak nejlépe uměl a na konci dráhy již čekal technik který každému dal lístek s jeho časy i časy soupeře. Diváci zároveň na velkých monitorech viděli v reálném čase dosažené výsledky a pořadí v jízdách.

V průběhu dne nás svojí přítomností také poctili kamarádi motorkáři z MDA ride, kteří v hojném počtu pod vedením Josefa „Kádi“ Kadeřábky dorazili pozdravit nás i naše diváky a poděkovat tak osobně za podporu.

Fotky mluví o atmosféře dne za vše, pokud vás zajímají nějaká čísla a výsledky ze závodů tak tady jsou:

• Nejrychlejší čas a rychlost dosáhl Jirka K. s Mustangem 2016 GT kompresor o výkonu 736 koní a to přesně 204 km/h v čase 12,4s
• Pro porovnání Shelby GT350 Přemka Sadovského z roku 1966 dosahuje na konci měřeného úseku 160 km/h v čase 15s.

VAB RACE – veterány A/B s povolenými dobovými úpravami

VX RACE – veterány stavby a s nedobovými úpravami

V6 RACE – současné vozy do maximálního počtu šesti válců

V8 RACE – současné vozy s osmiválcovými atmosférickými motory do obsahu 4,950 litru

V8 5.0 RACE – současné vozy s osmiválcovými přeplňovanými motory do obsahu 4,950 litru a/nebo s osmiválcovými atmosférickými motory nad obsah 4,950 litru

V8 5.0+ RACE – současné vozy s vyšším počtem válců než 8 a /nebo s osmiválcovými přeplňovanými motory nad obsah 4,950 litru

Tak a je po finálových jízdách, výsledky jsou známy, slzy smutku i radosti se mísí s pocity, zda investice do úpravy vozů byli letos tu více tu méně úspěšné. Zbývá už jen rozdat klubové poháry a další ocenění a pak po sobě uklidit a přesunout se na večerní klubovou afterparty. Ceremoniál proběhl svižně, nikdo naštěstí netrval na jeho opakování. Každý, kdo stál na bedně k poháru dostal poukázku na benzín v hodnotě 1000 Kč od partnera akce Shell a polibek od sličné klubové hostesky Týny Klomínkové. Děkujeme Kubovi za její zapůjčení a především za čas a energii kterou spolu s Mártym, Dannym, Finčou, Bullitem, Rendlsonem, Diblou, Mižďou, mojí „maličkostí“ a dalšími členy Mustang Riders Clubu každoročně dává do pořádání této stále větší a lepší akce. Uvidíme se v květnu 2019?

Robert Renč / Mustang Riders Club

Lukáš Hron / odkaz na foto

Pavel Mikeska / odkaz na foto

Sobota 30.9.2017

Tak je za námi asi poslední letošní sraz MRC – na jízdy veteránů do vrchu Brno-Soběšice, který tradičně, zorganizoval Heky. Sraz Mustangů byl naplánován v 9:30 na parkovišti u Integrované školy automobilní v Brně – Králově Poli. V 10 hodin jsme již všichni na místě, takže jsme mohli vyrazit směrem k veteránům. Tento rok se neskutečně vydařilo počasí, takže je množství zúčastněných největší v celé historii. Celkem je přihlášeno 351 účastníků (auta s rokem omezení výroby do 1939 a motorky do 1965). Opět obdivujeme krásu stařičkých strojů, které jsou elegantní, jednoduché a přitom stále perfektně funkční. Zaujala mě kupříkladu šestiválcová šestimístná Tatra 17, která ve své době (roku 1927) stála neskutečných 95 000Kč. Jinak k vidění byly všelijaké zajímavé modely značek jako Bugatti, Jaguáry, MG, Lagondy, Aero, Škody, Pragovky, Wikov, Mercesedy atd. Bohužel stíháme pouze start automobilů, na motocykly již není čas. Ve 12 hodin se přesunujeme zpět k našim koníkům.

Ve 12:30 odjíždíme na oběd do Pohádkové hospůdky. Zde to již mnozí známe, byli jsme zde i v roce 2015. Opět máme zajištěno parkoviště jen pro nás, ale i tak se sem vlezeme jen tak tak, nějak jsme se oproti roku 2015 rozrostli, asi především o novou generaci Mustangů! Oproti minulé návštěvě se porce jídla o něco zmenšily (asi důsledek EET :)), ale na kvalitě jídla se naštěstí nic nezměnilo. Spokojeni a nasyceni, odcházíme k Mustangům a řadíme se k odjezdu na střelnici v Tišnově.

Brnem projíždíme vcelku hladce, tempo udává Heky a já vše jistím zezadu :). V 15 hodin parkujeme na střelnici, kde nás již očekávají a mají pro zájemce nachystáno hned několik krátkých a dlouhých zbraní jako pistole, škorpion, brokovnice. Vše samozřejmě probíhá za odborného dohledu zaměstnanců střeleckého klubu Tišnov. Ti z nás, kteří zbrojní průkaz již mají, jsou v pravé části střelnice a střílí z vlastních zbraní. Já jsem pro zájemce vzal ke střelbě legendární sovětský samopal PPSh-41 Špagin z roku 1945 a opakovací pušku Mosin Nagant Carbine z roku 1944. Zájem je velký a všichni si střelbu užívají. Malým problémem je však nedostatek sluchátek, na vině je správce střelnice, který nedorazil a jediný má klíč L. Čas běží rychle a v 16:30 nás Heky popohání ze střelnice, abychom stihli další naplánovanou akci a to závody s RC modely v Blansku.

Opět řadíme celé stádo koní a přesouváme se do Blanska. Něco málo po 17 hodině přijíždíme k dráze. Zde nás již netrpělivě očekávají (pořadatel Igor Vlahovič opět vše natáčí přes svého drona) a vše je nachystáno na odstartování závodů. Hned první jízda otestovala houževnatost a odolnost RC modelů, mám dojem, že auta jsou více ve vzduchu než na dráze J. O salta a přemety všeho druhu není nouze. Proto není divu, že jakmile první rozjížďka skončila, dochází k nutným opravám plastových karoserií. Další jízdy jsou již mnohem klidnější a jde už o skutečné závodění. Jede se na počet kol za daný čas. Ten kdo má odjeto nejvíce kol postupuje do finále. Do finále postoupil i předseda MRC Martin Hejhal, bohužel osud mu nepřál a jeho model nebyl schopen finálové jízdy, náhradní auto nebylo a tak se muselo přistoupit na losování, ve kterém byl právě Martin vyřazen L. Je to škoda, protože to byl žhavý kandidát na celkového vítěze.

Již se stmívá, finálová jízda a vyhlášení vítězů, už probíhají pod umělým osvětlením. Část účastníků se odjíždí ubytovat ještě před vyhlášením výsledků. Sláva vítězům čest poraženým.

Kolem 20 hodiny přijíždíme na ubytování, většina z nás v hotelu Fino Club a zbytek pak v Penzionu Lion.  Večeře je pro všechny zamluvena ve Fino Clubu. Všichni se již těšíme, bude kus masa na grilu. No a zde další malý zádrhel, večeři platíme dopředu. To by ani tak nevadilo jako to, že místo toho, aby nám jídlo donesli, tak vše je formou švédského stolu. Hlad byl po celém dnu velký a tak není divu, že na posledních 5 nezbylo nic. I tohle se podařilo nakonec vyřešit a i ti poslední z nás dostávají se zpožděním svou večeři. Od teď se už jen popíjí a debatuje o všem možném, vždyť jsme se někteří rok neviděli.

Neděle 1.10.2017

Od 8:30 se již scházíme u snídaně. Poté někteří již odjíždí k domovům, tak se loučíme a zbytek se chystá k odjezdu na další adrenalinovou akci. V 9:30 hodin jsme již u svých miláčků a Heky velí k odjezdu směr Soběšice (pojedeme část trasy, kterou den předtím jezdili ti veteráni).

Po 10 hodině přijíždíme na místo kde proběhne airsoftové klání. Bitevní pole se nachází v ohraničené části lesa, kde jsou strategicky rozmístěny umělé překážky, za které se je možné schovat. I zde je již všechno nachystáno na akci. Pro bojovníky zbraně, munice a maska na obličej a pro diváky jsou povinné brýle. Jakmile proběhla úvodní instruktáž, rozdělujeme se na dva týmy. Zde opět malý zádrhel, pořadatel zapomněl na „rozlišováky“, těžko se bez nich pozná, kdo je v jakém týmu. Ale i tento problém je záhy vyřešen, jeden s týmů obléká reflexní vesty z našich aut. Je to boj do posledního muže a mnohokrát i do poslední kuličky v zásobníku. Ani nevím, který tým zvítězil, ale to je asi jedno, hlavně, že jsme se všichni bavili. Je 12 hodin a je dobojováno. Někteří odjíždí domů a zbytek z nás na oběd.

Restaurace Zamilec je umístěna v zahrádkářské kolonii v Brně – Řečkovicích. Všude zeleň, působí to tu uklidňujícím dojmem. Proto jim asi i promineme, že na oběd jsme museli docela dlouho čekat. Ale vše se zvládlo a jídlo bylo výborné.

Akce je úspěšně ukončena, počasí bylo celý weekend excelentní, tak jako bylo excelentní zajištění celé akce!

Každopádně kdo nebyl, tak opět o moc přišel! J

Díky Heky, už se těšíme na další sraz!

Martin Zimčík

Pro doplnění fotky od Hekyho

Devátý ročník MDA RIDE se letos konal již podruhé na Václavském náměstí, kam se akce přestěhovala ze smíchovské náplavky.

Na místo jsme dorazili po půl deváté a spodní část Václaváku se začala rychle plnit. Motorkářů bylo několik set a i počet mustangů překonal všechna očekávání. Navíc nás, hrdé členy Mustang Riders Clubu, doplnili kluci z 1st Veteran US Car Clubu Praha, takže se při spanilé jízdě dostalo na všechny zájemce z řad dětí postižených svalovou distrofií. Hrdí jsme ne proto, že bychom machrovali, ale proto, že se této úžasné akce můžeme aktivně účastnit již několik let a vždy tvoříme důležitou část tohoto charitativního srazu. Dík patří hlavnímu organizátorovi akce Josefu Káďovi Kadeřábkovi, který nás kdysi přizval a tím z MRC udělal nedílnou součást této bohulibé sešlosti.

V deset dopoledne už náměstí praskalo ve švech a stovky návštěvníků sledovaly bohatý program. Kapely a další interpreti se střídali až do doby, kdy nastal čas pro to důležité, což bylo předání finančních darů pro postižené děti, mimo jiné taky od motorkářů z Norska a Švýcarska. My jsme mohli za MRC díky úspěšným sprintům a štědrosti některých členů věnovat šek s kulatou částkou 60 000,- Kč.

Po předání šeků se začal připravovat další vrchol akce, spanilá jízda Prahou. Do aut jsme naložili děti, za kolonou harleyářů utvořili vlastní šik a už to jelo. Celej štrůdl měl na délku několik kilometrů a celou trasu lemovali stovky až tisíce nadšených diváků, kteří asi něco podobného moc často neviděli. Křižovatky byly zablokovány, takže jsme jeli červená nečervená a na místě startu jsme se po asi hodince sjeli v plném počtu. Cestou jsme zažili i veselé příhody z natáčení, například když asi pětiletý chlapeček oznámil v Dannyho Macháčkovi mamince, že musí nutně na záchod a protože nešlo zastavit, vyčůral se cestou přes Nuselák do petky.

Radost v očích dětí převážila i to, že spanilka vedla vesměs po dlažbě a slušně nás to naklepalo. A protože přálo i počasí, všichni zúčastnění si to náramně užili a skvěle strávili sobotu.

Takže Káďo, ještě jednou díky a zase za rok.

Jako každý rok, tak i letos bylo pro nás největším motorem pro uspořádání sprintů nadšení závodníků, kteří rádi porovnávají síly svých Mustangů na dragové dráze.

Přípravy sprintů začaly už v loňském roce. Po odsouhlasení a schválení rozpočtu jsme se mohli pustit opět do práce. Spolupráce se starostou obce Tchořovice probíhala na jedničku. Dokonce sám starosta přijel v pátek den před akcí posekat traktorem travnaté plochy pro partnery a diváky, aby dostál svého slibu připravenosti letiště, které místní družstvo neposekalo.

My jsme se také mohli pochlubit naším Support Vehiclem v podobě Fordu F250, který na akci přitáhnul obří elektrocentrálu. Dále pak fungoval jako servisní vůz, vybaven oranžovými majáky. Páteční instalace dopravního značení na místních komunikací vypadala opravdu profesionálně, opomenuli to, že nás vždy jezdilo více na korbě a na vozíku než v kabině vozu. Po finální přípravě zábran, rozkreslení a měření dráhy, někteří klubáci neodolali otestovat své Mustangy. Po krátkém testování, jsme se odebrali do nedalekého hotelu zhodnotit den nad půllitrem piva a těšili se na sobotu.

Ráno to na letišti vypadalo jak na mraveništi. Příjezdem hasičů a záchranky se nám ulevilo, protože bez těchto složek by akce nemohla začít. Dále přijížděli partneři akce a v neposlední řadě catering. Ten bohužel nedokázal navázat na bezchybný minulý rok a letošní sprinty zcela podcenil a tvořili se dlouhé fronty. Tímto bychom se rádi omluvili a můžeme vám slíbit, že další rok se to nebude opakovat. Následoval příjezd prvních závodníků a my mohli začít s jejich technickou přejímku, a že jich nebylo málo.

Pro letošní rok jsme otevřeli novou kategorii čistě pro atmosférické pětilitry, které už celkem potkáte i na ulicích, hlavně díky novému Mustangu 2015, byla tato kategorie silně obsazena. Velkou radost nám udělal Dragový speciál Ford Escort z roku 1972 s motorem 383ci. 6,3l o výkonu 650HP který byl velmi dobrým soupeřem v kategorii Veteránů a staveb, takže konečně Cobry měly ve svém hnízdě dalšího soupeře a sváděli napínavé souboje o setiny.

Celkem k nám dorazilo 56 závodníků rozřazených do šesti kategorií, takže i letos bylo na co koukat.  Abychom dali naším závodníkům větší prostor otestovat svoje vozy a zajet nejlepší čas, otevřeli jsme celkem pět kvalifikačních jízd, které provázeli vložené závody. Zde svedl souboj upravený Mustang GT páté generace Honzy Diblíka oproti Subaru Impreza, oba vozy nejevily sériový stav. Takže bylo slyšet spousty spekulantů, zda vyhraje rozjezd 4×4 nebo hrubá americká síla. Mustang celý závod zřetelně vedl, bohužel mu těsně před koncem rapidně spadl tlak oleje a závod nedokončil. Svůj vložený závod si také užil zakladatel slavnosti Legendy Lubor Kos s Focusem RS oproti Michalovi Sukovi generálního ředitele Fordu AMB, který řídil Mustang 2015 GT. Po dvou těsných závodech nebyl znám vítěz. Nemohli jsme však pokračovat vzhledem k nepříznivé předpovědi počasí, tak jsme se pustili do samostatných závodů. Z každé kategorie postupovaly 4 nejlepší časy.

Finálové jízdy byly napínavé v každé kategorii, žádný ze závodníků nedaroval nikomu ani setinu. V samotném závěru se opakoval scénář z minulého roku, mračna se začala nad letištěm čím dál více stahovat a vyhlašování probíhalo opět za deště. Diváci se však nikam nerozprchli a vyčkali do konce. Po vyhlášení výsledků, předání pohárů a cen jsme losovali hlavní výhru pro diváky, a to zapůjčení Mustanga na víkend od společnosti Ford AMB Praha.

V neposlední řadě bych rád poděkoval za velký zájem sponzorů zejména Fordu, který přispěl do mlýna štědrým darem a ukázal, co evropský Ford dokáže nabídnout. Dále firmě SAFE ROAD která nám perfektně zajistila technické zázemí. Mustang Evolution, ATST a Shell za hmotnou podporu a tradičním mediálním partnerům akce Tiscali.cz a Rádiu Beat. Díky těmto sponzorům jsme mohli akci spustit na plno. Nerad bych zapomněl na diváky, jelikož ti tvoří jedinečnou atmosféru na sprintech a jsou i tak jejich nedílnou součástí.

Těšíme se na vás další rok.

Márty

Oficiální výsledky závodů

V6 Race

1. Miroslav Karas / Mustang 2011
2. David Kvěch / Dodge Neon SRT-4
3. Michal Vítek / Chrysler Horizon Turbo

V8 Race

1. Petr Ptáček / Mustang Saleen 2005
2. Petr Dočkal / Mustang GT 2006
3. Miroslav Rulf / Mustang GT 2005

V8 5.0 Race

1. Martin Hejhal / Mustang GT 2012
2. Michal Suk / Mustang GT 2016
3. Karol Bondar / Mustang GT 2016

V8 5.0+ Race

1. Michal Vernarec / Shelby GT 2008
2. Lukáš Kuda / Mustang GT 2012
3. Jiří Karas / Mustang GT 2016

VAB Race

1. Přemysl Sadovský / Mustang GT350 1966
2. Robert Renč / Mustang GT 1968

VX Race

1. Václav Bohuslávek / Cobra 427
2. Jan Lukes / Escort V8 1973
3. Jan Wertheim / Cobra 302

Bohužel poslední dva roky už je spíš tradice, že uspořádat náš zářijový sraz není zrovna procházka růžovým sadem. Z naší tolik oblíbené pivovarské zahrady jsme již vloni byli „vyhnáni“ šibeničním rozpočtem a ani přes veškerou naší snahu, jsme se tam letos nedokázali vrátit. Horší ovšem byl fakt, že liknavý přístup nových majitelů krumlovského pivovaru nám znemožnil i naše náhradní řešení, které jsme aplikovali vloni, neboť vyzkoušený a osvědčený golfový hotel byl již v tomto termínu zcela obsazen. A tak se dostáváme na jedno z nejmíň pravděpodobných míst k vyřešení našeho problému. Do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Pochopitelně se nejednalo o schůzku anonymních benzínových závisláků, ale o motoristickou slavnost Legendy, kde měl již tradičně Mustang riders club svou expozici.  Jak už v posledních letech bývá zvykem, na jedné akci se již plánují další, takže vzhledem k pokročilému datu a stále bez minimální představy o tom, kde náš zářijový sraz proběhne, jsme s Mártym vcelku beznadějně probírali možnosti, když v ten okamžik padla ta spásná věta „tak to udělejte u mě“. Dodnes nevím, jestli to byl akt kamarádství, čirého šílenství, nebo to bylo prostě jen tím moravským vínem, nicméně zpět už se to vzít nedalo a tak se stalo, že si Pavel Janouš pozval Mustang riders „domů“. Samozřejmě myslím domov jeho čtyřkolé chlouby, Muzeum veteránů v Nové Bystřici. K realizaci nás čekala samozřejmě ještě dlouhá cesta, ale jelikož jsou Pavel i jeho úžasná žena opravdoví srdcaři, nebylo složité se s nimi sladit na společnou vlnu a dohodnout program a všechny podmínky.

Samotnou akci jsme chtěli nést v klasickém duchu tak, aby nikdo nebyl ochuzen o to, co měl rád na Krumlovských srazech a navíc co nejvíce využít potenciál tak úžasného místa. V průběhu dne tedy proběhli tradiční soutěže jako Guma open, nebo Best Mustangs a navíc jsme přidali Virtual cup, neboli závody na automobilových simulátorech a malinko upgradovali náš vědomostní kvíz. To bych ovšem předbíhal událostem, neboť začít musíme od začátku.

Jak již bývá zvykem, velká část klubové základny se sjela do Bystřice již v pátek, aby si vychutnala i krásy místní krajiny a hlavně pohostinství místních podniků. V praxi to znamenalo, že ať se člověk v pátek nachomýtnul kamkoli, všude našel menší či větší skupinku lidí zabranou do debaty o „Vosmičkách“, převodovkách, brzdách, časech na dráze a podobných témat, které nás všechny spojují.

Koncentrace Mustangů v této relativně malé vesničce se do těch správných otáček dostala hlavně v sobotu dopoledne, kdy přijel zbytek klubáků. Celkově se na nádvoří muzea vešlo lehce přes 30 Mustangů a pár dalších amerických skvostů.

Hned na uvítanou nás čekala komentovaná prohlídka od samotného majitele Muzea, kde jsme si nejen prohlédli všechny exponáty a dozvěděli se o nich mnohé informace, ale i trochu nahlédli za oponu fungování muzea.  Myslím, že nejen mě tato prohlídka neskutečně nadchla a z našeho průvodce přímo sršelo nadšení pro věc, takže s jistotou vím, že se můžeme těšit na další a další nové přírůstky.

Jak už jsem zmínil, tato akce by se neobešla i bez našich tradičních soutěží. Guma open byl letos trošičku složitější na organizaci díky všudypřítomným exponátům, ale i tak se povedlo najít ten správný a hlavně bezpečný prostor. Musím říct, že je radost koukat, jak i z takové kratochvíle dokáží Mustang riders udělat plnohodnotnou disciplínu. K vidění tedy bylo rozcvičování, rozebírání technik a samozřejmě nezbytné hecování. V mužské kategorii bylo asi největším překvapením až třetí místo našeho klubového drobečka, kterému se tak trefně přezdívá Kraken. Guma v jeho rukách vypadá jako dětská hračka a svými hody už léta ohrožuje okolní vesnice. Nicméně letos se ukázalo, že technika je občas mocnější než síla. Na druhém místě se totiž s hodem kolem 11 metrů umístil náš klubový hubeňour a předseda v jednom. Ano i pro mě je to stále nepochopitelné. Zato první místo nebylo žádným překvapením. Mike totiž poctivě trénoval, piloval techniku a stejně jako vloni zcela ovládl tuto soutěž nepochopitelným hodem za hranici třinácti metrů. Fakt, že mužská kategorie bývá vyhecovaná, nás už nikoho nepřekvapí. Ale drama, které letos předvedly naše drahé polovičky, překonalo všechny naše představy. Hluboce se skláním před výkony všech našich dam, ale tři z nich letos opravdu kralovali. Všechny přehodili hranici šesti metrů, což se mnohdy nepodařilo, ani některým mužům. Dámy se přetahovali o prvenství každým hodem. Nakonec jejich snažení musel přerušit až předseda, neboť by možná házeli ještě dnes. Na třetím místě se umístila Ivana Finková, která nám všem předvedla, že bankovnictví je opravdu tvrdý svět, ve kterém musí mít takto úspěšná žena nejen dokonalé manažerské schopnosti, ale i pořádnou páru. Svými dalekými hody tak dokázala úžasně potrápit své mladší soupeřky. Soutěžící na druhém místě v nás dokonce vyvolala otázku zavedení dopingových testů, protože verva a nadšení s jakou se Míša Kratochvílová pustila do soutěže, snad ani nemohl vycházet jen z jejího mladistvého ducha. To naopak u výherkyně této kategorie jsme žádné testy ani dělat nemuseli. Už na první pohled bylo jasné, že Týna Halaxová na něčem jede. Výjimečně se nejednalo o žádné společností odmítané látky, ale o pouhé léky na chřipku. Prcek se tak bohužel mezi nás dostavil jen na krátkou chvíli a jen za jedním jasným cílem.
A to obhájit své loňské prvenství, což se jí nakonec i povedlo.

Další tradiční soutěží našeho zářijového srazu je udílení pohárů za „best mustang“. Soutěží se pochopitelně ve dvou kategoriích a to New Mustang a Old Mustang a hlasovat může i veřejnost po celé trvání srazu. Jako nejkrásnějšího novodobého Mustanga srazu nakonec hlasující zvolili polozávodní bestii Michaela Vernarce těsně následovanou Šmoulou našeho předsedy druhém a krasavcem Vojty Bogiho na třetím místě. Kategorie klasických Mustangů byla o něco vyrovnanější. Na prvním místě se umístil Dannyho krásný Mach1 z roku 1969. Na druhém a třetím ovšem došlo k rovnosti bodů a tak se „soupeři“ Radim Kahovec s originálním hard topem 1965 a Jakub Klomínek s Shelby GT350E z roku 1967 museli dohodnout, zdali jim nebude vadit se o tato místa podělit. Což pochopitelně nebyl problém.

Jak jsem již zmínil, v průběhu dne všichni členové klubu mohli díky úžasnému vybavení muzea změřit své dovednosti i na trati. Tentokrát tedy ne na té asfaltové, na kterou jsme přeci jen trochu zvyklejší, ale na té virtuální. Ani zde si však závodníci nedarovali ani centimetr a jezdilo na hranici možností. Nakonec svou dravost nejlépe zúročil náš předseda Mártin Hejhal následován Tomášem Rendlem a Petrem Maršíkem.

Po uzavření celého muzea pro veřejnost jsme uspořádali sice tradiční, avšak tentokrát lehce inovovanou soutěž Mind test. Muzeum nám dávalo mnoho možností jak prověřit znalosti našich členů. Po dlouhém přemýšlení jsme uspořádali něco jako slepou mapu po exponátech, kdy účastníci doplňovali zakryté informace u vybraných exponátů. Až skoro neuvěřitelné znalosti zde předvedl Martin Fink s přítelkyní a zaslouženě si odnesli cenu za první místo.

Závěrem bych už jen zhodnotil tuto tradiční akci na novém místě jako velmi zdařilou a nezbývá nám, než doufat, že to nebylo na posledy , kdy jsme dostali pozvání do tak úchvatného muzea.

Jakub Klomínek

Jsem zapálený nadšenec do Mustangů a rád vymetám různé srazy Mustangů a amerických vozů po ČR. Dlouho jsem si pohrával s myšlenkou, že by bylo parádní, kdyby se vozy značky Mustang sjely v mém krásném rodném Táborském okrese, a společně bychom si užili pěkný víkend a spoustu srandy.

A tak se stalo. První srpnový víkend ovládly jihočeské silnice silné americké stroje. Konal se letní sraz majitelů Mustangů a členů Mustang Riders Club.

Nedočkavci a Mustangoví srdcaři se sešli již v pátek odpoledne v Bechyni na krásném náměstí. Dokonce Rulfík stihl dostat i pokutu za neoznačené parkování! Přivítalo nás sice mrholení, ale my nejzapálenější jsme se jeli projet na přilehlou letištní dráhu, kde jsme si s našimi koníky zašpásovali. Po návratu z projížďky se jezdci a s jejich drahými polovičkami usadili v restauraci U Pichlů, kde si každý vychvaloval jejich steaky. Společně jsme se navečeřeli a poté se vydali odpočinout před nabitým dnem.

V sobotu ráno se zájemci vypravili na věž bechyňského kostela, aby si prohlédli toto krásné jihočeské město z výšky. Když se všichni dostatečně vynadívali a přijeli další Mustangrideři, vypravila se kolona čítající kolem patnácti Mustangů do Písku, kde již čekali další.

Po příjezdu do Písku se zájemci pořádně zapotili při adrenalinové střílečce Laser Games. Střelci se rozdělili do pěti skupin, které se proti sobě postavily v temné aréně. Na první pohled jednoduchá hra se ukázala jako vskutku náročný fyzický trénink, takže všichni soutěžící jistě uvítali odměnu v podobě hodování ve středověké krčmě, kde nás svérázným způsobem obsluhovala neurvalá šenkýřka. Doufáme, že nikdo z hostů či jejich ratolestí neutrpěl psychickou újmu. Bylo to chvílemi velmi ostré, velmi vtipné J

Z Písku vedla naše spanilá jízda do husitského města Tábora. Na náměstí T.G.M před Zemědělskou školou byla naplánována výstava vozů, kam jsme velkolepě přijeli za burácení a tůrování našich ikonických motorů. Bylo to opravdu honosné, takovou návštěvu Mustangů Tábor ještě nezažil. Sjelo se tam neuvěřitelných pětadvacet Mustangů různých generací, barev, motorizací a úprav. Také si je přišlo prohlédnout nečekaně mnoho obdivovatelů. A jelikož po vydatném obědě přijde vhod dobrá káva a zákusek, nechali jsme oře na chvíli odpočinout a vydali se do Muzea čokolády a marcipánu na Staré město Tábora. Muzeum ocenili zejména nejmenší účastníci srazu, jelikož veliká část výstavy byla věnována pohádkám. Na své si ale jistě přišli i starší návštěvníci, a to zejména v prodejně čokolády či muzejní kavárně.

Po dni plném zážitků byl čas vydat se do místa ubytování a společně zhodnotit uplynulý den. Opět velkolepou spanilou jízdou plnou burácení jsme se přesunuli severovýchodně k Načeradci, kde bylo zajištěno ubytování v Klokočkově mlýně. Večeře byla připravena v podobě rautu a venkovního grilování. Personál, jídlo i ubytování bylo zde prvotřídní a vše bylo vzorně připraveno. Nebyla to však zcela naše uzavřená společnost a malinko nás zde překvapil již probíhající „sraz Golfistů“ čítající 3 členy + jejich DJ 😀 Velký Márty, náš náčelník klubu Mustang Riders, s nimi neformálně uzavřel spojenectví, válečná sekera byla zakopána a večer jsme si užívali společně.

Náročný den byl zakončen povídáním u vychlazeného piva a dobrého vína až do svítání. A když už však docházely vtipy, tak jakožto obětavý pořadatel jsem udělal legraci sám ze sebe, a šlo se spát.

Nedělní ráno bylo ve znamení loučení, jelikož většina nocležníků ihned po snídani odjížděla domů. Několik vytrvalců se ještě společně vydalo na nedalekou horu Blaník zkontrolovat ležení rytířů. Počasí bylo ideální a ranní procházka přišla velmi vhod. Poté se i poslední výletníci rozloučili a sraz byl uzavřen.

Na závěr si troufám vyhodnotit jako velmi povedený bez komplikací a za dobrého počasí. Tento sraz jsem naplánoval akčněji a na více místech, aby byl prostor pro spanilé jízdy v tomto krásném regionu. Vždyť ta jízda v Mustangu nám přináší tolik radosti J

Rád bych poděkoval všem, kdo se zúčastnili jihočeského srazu a těm, kdo mi ho pomohli zrealizovat.

Mám již představu na příští rok, tak se opět můžete těšit na další Jihočeský Sraz Mustangů!

Mike

Jak již u Mustang Riders Clubu bývá zvykem, i v letošním roce se parta nadšenců z jádra klubu rozhodla uspořádat Sprinty. Po veleúspěšných dvou předchozích ročnících před námi stál nelehký úkol udržet kvalitu a odstranit nedostatky z minulých let. Na první pohled se nám zdálo, že na základě načerpaných zkušeností a nashromážděných kontaktů, budou letošní přípravy už jen procházka růžovým sadem. Avšak rok 2016 byl již od začátku, tak trochu zakletý a my se zasekli hned na začátku při volbě termínu. Jelikož jsme se vloni opět přesvědčili, že letiště v Tchořovicích u Blatné nám vyhovuje po všech směrech, začali jsme ještě před koncem loňského roku jednat s vedením obce o možném pronájmu. Bohužel v námi poptávaném termínu si již dráhu zarezervovali jiné stroje, neméně okouzlující. Museli jsme tedy ustoupit leteckému dni a posunout naši akci. Nejvhodnější možná alternativa byla o týden dřív, což nám již od začátku přidělávalo drobné vrásky na čele v obavě o počasí. Každopádně přes počáteční drobné zaškobrtnutí se celé přípravy rozjeli naplno. Jednotliví členové organizačního týmu si rozebrali své úkoly z dlouhého seznamu a pilně začali s přípravami. Při snaze odstranit jeden ze dvou největších nedostatků loňské akce jsme byli nuceni změnit příjezdovou cestu. Což se ve výsledku ukázalo jako bezchybné řešení, neboť se již nezopakoval dopravní problém, který naši návštěvníci vloni způsobili. Dostali jsme se tak ale do situace, kdy se nad námi opět začali stahovat mračna. Bylo totiž nutné upravit silniční značení a my museli oslovit se žádostí úřad dopravní Policie. Naštěstí nám vedení obce poskytlo nedocenitelné kontakty, takže stačilo jen zažádat a netrpělivě čekat na verdikt. Jak je dnes již patné, vše dopadlo pozitivně. S druhým největším loňským nedostatkem nám pomohl Petr Bellinger, když nám poskytl kontakt na Catering, který všichni dobře známe z jeho akcí. Musím říct, že pánové z Food House se svého úkolu zhostili na výbornou, a ač jsme nedosáhli loňského počtu diváků, doufáme, že i jim se na naší akci líbilo a budou s námi chtít spolupracovat i v budoucnosti.

Velmi příjemnou novinkou letošního roku byl zájem sponzorů a mediálních partnerů akce. Tímto bych chtěl velmi poděkovat automobilce Ford, který mimo štědrého daru přivezl ukázat i pár svých krasavců neamerického původu. Dále pak firmám Mustang Evolution, ATST a Shell za hmotnou podporu a již tradičním mediálním partnerům akce Tiscali.cz, Rádiu Beat a Rádiu Dixie. S touto podporou jsme mohli akci spustit naplno.

První z řad pořadatelů se na místo konání akce vydali již ve čtvrtek, kde celý večer a velkou část noci zaříkávali veškeré božstvo, aby se nad námi slitovalo a i přes nepřízeň předpovědi počasí rozehnalo ta mračna, která se nás ze všech stran valila. Dnes již můžeme říct, že tato oběť byla úspěšná a my si v pátek při přípravě letištní plochy mohli vychutnat naše bolesti hlav pod modrým nebem.

Sobotní ráno bylo plné velkého očekávání. Zřejmě vinou nepříznivé předpovědi, jsme neměli příliš velký počet online registrací závodníků a i přes masivní mediální kampaň jsme se obávali i o počet diváků. Navíc i zde se projevilo to naše pomyslné letošní prokletí, kdy dva z našich největších závodníků těsně před akcí zradila technika. Netrpělivě jsme tedy upírali zraky k příjezdové cestě, kdy se začnou valit ty vysněné davy. Naštěstí s příjezdem prvních závodníků přišlo i tolik práce, že určitě nejen já osobně následující hodinu neměl vůbec čas na jakékoli obavy. Když se počet závodníků přehoupl přes dvacet, kluci na bráně již měli plné ruce práce s přijíždějícími diváky a já se podíval na nebe, které i přes oblačnost slibovalo vcelku příjemný den, poprvé jsem si v duchu řekl, že by nám to nakonec mohlo vyjít. Kolem desáté hodiny nám již bylo jasné, že finální počet nebude žádné světoborné číslo, ale nebude ani zklamáním. Po rozdělení závodníků do již tradičně pěti kategorií jsme se dostali na číslovku 37. Zajímavý poznatek z letošního ročníku, je lehký úbytek v kategorii V8, kam typicky zapadají Mustangy s motorem 4,6 litrů. Extrémně silná byla ovšem vyšší třída V8+, kam spadají vozy od 5 litrů objemu doplněné o všemožné přeplňované bestie. Buďme tedy trochu pozitivní a předpokládejme, že se svět alespoň někde točí správným směrem a do módy se dostává upsizing.

Zapomenout ovšem nesmíme ani na tradiční kategorii, kterou jsme již v roce 2014 tak vtipně pojmenovali Squirrel race, neboli závod veverek. Osobně si již nepamatuji, kdo z klubu přišel jako první s definicí připodobňující V6 k pohonu založeném na veverce zavřené v bubnu. Pokud byste ovšem v této kategorii čekali nějaké jemné kočkování, hrubě byste se spletli. To co tito chlapíci ztrácí na výkonu, dohání pílí a nadšením, takže i zde jsme měli možnost sledovat souboje na ostří nože. Nakonec se dokonce všechny šestiválce museli sklonit před přeplňovaným čtyřválcem v podobě Dodge SRT-4 řízeným Davidem Kvěchem.

Letos oslabená skupina V8 byla ovšem plná zkušených jezdců a tudíž neztratila nic na exklusivitě. Vyrovnané výkony vozů umožňovali krásně hodnotit formu jednotlivých jezdců a mě je ctí oznámit, že nejcennější kov tu utržil člen Mustang riders Miroslav Rulf.

Jak jsem již zmínil, nejpočetnější byla skupina nejsilnějších strojů, tedy V8+. Do této skupiny spadají nejčastěji Mustangy s objemem motoru nad 5 litrů, kteří ovšem mají také toho pomyslného černého petra, neboť druhou polovinu této skupiny tvoří jezdci, kteří si své čtyřkolé miláčky upravili do dechberoucích podob. Již zkušenými harcovníky tu jsou otec a syn Starostové, kteří kromě Mustangu šesté generace přivezli již tradičně nejsilnější stroj víkendu masivně upravené Shelby GT500 páté generace. Tento stroj již musí znát v Čechách snad každý fanoušek amerických vozů, neboť se jedná o jediného Mustanga u nás s výkonem přesahujícím tisíc koní. Novinkou ovšem byl pilot této střely. Místo Honzy Starosty totiž za volant usedl jeho syn Lukáš. Klasikou již pak bylo vítězství v kategorii. Nesmím ovšem opomenout výkony dvou z Mustang riders. Prvním z nich je Michael Vernarec, který své upravené Shelby GT500 s výkonem přes 850 koní doladil teprve dva dny před závodem a ukořistil s ním třetí místo. A druhým je samotný předseda klubu Martin Hejhal, který, ač v této konkurenci nemá šanci na bednu, již několik let hrdě hájí barvy atmosférických pětilitrů. Právě on nejlépe dokazuje, že technika občas není vše a na zajetí výborných časů se lze dostat i laděním toho mezikusu mezi pedály a volantem.

Jediným velmi slabým místem a zároveň námětem na zlepšení pro příští ročníky byl počet závodníků ve veteránské kategorii. Jako každý rok jsme měli skupiny dobových a nedobových úprav a v každé z nich startovali pouze dva závodníci. Nicméně vzhledem k show, kterou předvedli, by mi nakonec bylo líto, kdyby jich bylo víc a my nemohli dát každému pohár.  V dobových úpravách sváděli nádherné souboje Přemysl Sadovský se svým Shelby GT350 a Václav Hejda s Camarem. Jezdili krásně vyrovnané časy a na obou bylo vidět, že si den užívají. Právě jim patří určitě největší obdiv, protože každý z vás, kdo někdy řídil, a hlavně udržoval dobového veterána, ví, že chtít od něj takovéto klukoviny, chce opravdu dost úsilí. V takzvaných stavbách pak přivezli ukázat své Cobry Vojta Chvalina a Jan Wertheim. Obě jsou nádherné stroje, ale neodpustím si zmínku o první jmenované. Vojta totiž při stavbě nešetřil fantazií a napasoval do svého auta ohromný motor s objemem 10,3 litrů a výkonem přes 800 koní. U takhle extrémního stroje už je samozřejmě prakticky nemožné všechen ten výkon přenést na asfalt a Vojta by výrazně víc mohl popustit uzdu na penetrované dráze. Každopádně efektnější zahřívání gum myslím nikdo z přítomných neměl. Konečné umístění se tu může zdát trochu druhořadé, neboť nesmírný obdiv patří všem jmenovaným, ale jezdci na to měli jiný názor a nedarovali si ani setinu sekundy. První místo si tak v dobových úpravách odvezl Mustang rider Přemysl Sadovský a ve stavbách si bezchybným startem a precizní jízdou zasloužil nejcennější pohár Jan Wertheim.

Celý den probíhal v rychlém tempu a až na pár drobných zaškobrtnutí téměř bez problému. Bylo vidět, že nad námi drží někdo ochrannou ruku, neboť mračna se nám vyhýbala a abychom i my dali nějaký bonus divákům, zorganizovali jsme v pauze mezi závody vložené jízdy. Zde jsme chtěli srovnat vozy americké a neamerické produkce a auta s motorkami. Pro nás jako fanoušky amerických svalů toto bylo lehkým zklamáním, protože jediný „náš“ výherce byl Martin Hejhal, který deklasoval Focus RS a nutno podotknout, že kvůli pohonu všech kol evropského Fordu to měl zatraceně těžké. Bohužel vzápětí Jaguár F-type s přeplňovaným šestiválcem porazil Mustanga 4.6. Závěrečnou lekci nám všem zastáncům dvou stop uštědřili motocykly, když dvě sériová „šestikila“ porazili nejdříve Mustanga 5.O, a následně i již zmiňovanou bestii v podobě tisíci koňové Shelby GT500. Je vidět, že fyzikální zákony platí neúprosně a nadbytek váhy se hodně těžko dohání.

Závěrem mi nezbývá než poděkovat všem závodníkům a hlavně všem divákům, kteří se na nás přišli podívat a doufám, že jste si to užili alespoň tak, jako my všichni.

Jakub Klomínek

Ještě také fotogalerie od Jakuba Fránka

a také od Pavla Mikesky