Podzimní sraz jen pro naše členy s rodinnými příslušníky by podle našich představ měl být takovou komornější akcí mezi svými známými, se kterými sdílíme radosti i strasti s našimi čtyřkolými miláčky. Poslední dva roky jsme tento zářijový sraz trávili v Solenicích na Orlické přehradě. Letos jsme chtěli ale nějaké nové a atraktivní místo, aby klubáků přijelo ještě více. Pomocnou ruku nám nabídl Kojak (67) a zprostředkoval tak můj kontakt s vedením krumlovského Pivovaru Eggenberg, kam jsme se pak společně jeli podívat. Prostory se mi líbily na první pohled a po krátkém jednání ve výboru jsme zaslali objednávku, aby s námi počítali napevno. Přečtěte si jak se akce povedla.
V sobotu ráno jsem se na Cukráku před Jilemnicí sešel se stádem našich koníků jedoucích od Prahy, a po osmé jsme se pak vydali po strakonické pěkně dolů až do Českých Budějovic, kde si vedení pro jistotu převzal Kojak (67), který tamní cesty zná lépe. Do pivovaru jsme vjížděli kolem půl jedenácté a zaparkovali na nádvoří, kam se až do dvanácti sjížděli další klubáci z různých stran. Hnedle jsme prohodili pár slov se všemi, které jsme zasě nějaký ten pátek neviděli. Začal se ozvývat hlad a tak většina dorazivších zamířila do pivovarské restaurace, kde jsme naše potřeby utišili. Před polednem jsme se zase sešli na nádvoří u našich Mustošů a přivítali se s těmi, kteří dorazili až po nás a nepotkali jsme je v restauračce.
Podle dohody jsme u brány pivovaru seřadili naše koníky do kolony, nejdříve klasiky, pak jediný Koudy za foxe, pár čtyřek a spousta pětek. Vyzvedla si nás tam smluvená Městská Policie a provezla nás přes nejcennější historické centrum mezi davy turistů, kteří fotili, vybízeli k tůrování, mávali a zírali. Po slabé půlhodince jsme zakroužili zpět do pivovaru, tam nám otevřeli bránu do zahrady a na posekané trávě jsme naše krasavce postavili pěkně do řádek. Vytáhlo se počasí a tak hned po příjezdu začali všichni fotit jako šílení, a opravdu bylo co – naše skvělá auta na pozadí jednoho z nejzachovalejších středověkých měst na světě, to samo o sobě k focení jen lákalo. Na chvilku jsme se pak zakecali a v jednu odpoledne jsme se vydali na krátkou prohlídku pivovaru, podívali se na nejdůležitější provozy a následně ve sklepě ochutnali místní lahodné kvasnicové pivo. Poté jsme dali účastníkům volno na to zajít si kam hrdlo ráčí na něco k snědku nebo se ubytovat ve smluvených hotelích a penzionech. Já jsem jen pomohl manželce s naší malou na pokoj a už jsem si to zase mastil zpátky.
Několik ostřílených matadorů v zahradě zůstalo a věnovalo se z plna hrdla popíjení skvělého Eggenberského pivka. Sjednali jsme pro naši akci v zahradě výčep, kde bylo možno dostat i svěží místní limonády, víno, kávu i čaj. Dále se na rožni objevilo selátko, které se mělo podávat po šesté večer. Pod ohromným party stanem si své zařízení rozložil dj a hrál nám až do desáté noční. Postupně se pak na sraze objevovali navrátivší účastníci, jedni pro bundu z auta, jiní se jen ubezpečit, že jim nic neuteče když si dojdou do centra atd. Když se naše dcerka probudila, prošel jsem se svými holkami město a stavili jsme se na brzkou večeři. Po cestě jsme potkávali méně či více rozdováděné skupinky našich klubáků a vše dávalo tušit, že to v noci bude zase jízda ve velkém stylu 🙂
Když jsme dorazili zpátky do zahrad, byla už na místě velká většina přítomných klubáků a vesele se družila, popíjela a všichni se už olizovali nad selátkem. Bohužel už v tuhle chvíli bylo jasné, že nebude hotové ani v osm. Hudba zvýšila svou hlasitost i obrátky, všeobecný hlahol a smích přecházel v řev, točilo se pivo za pivem, viděl jsem tam lidi popíjet i různé panáky z vlastních zásob, kouřily se doutníčky, prostě parádní pařba v klasickém „Mustangářském“ stylu. Na stolech se postupně začaly objevovat odřezky nebohého čuníka, ale s množstvím alkoholu v krvi hlad přestal prudit a delší čekání zas až tak moc nevadilo. Mírně podroušení koníčkáři pak do temné noci chodili tůrovat své parkující miláčky, probíhaly tam jakési souboje v hlasitosti. Korunu však jako již tradičně všemu nasadil Olda (03), který se svou zběsilou Cobrou zajel přímo mezi stolky pod stan a pořádně ji protůroval za velkého veselí všech ostatních už značně přiopilých klubáků 🙂 Pokračovalo se v paření, ti unavenější se trousili do svých penzionů, jiní šli ještě do ulic, přeživší dojídali zbytky čuníka a stále se veselilo. Před půlnocí jsme dopili třetí sud a to bylo jasné znamení, že už je čas. Několik statečných zůstalo u aut kde pak přespali, já jsem za sebou nechal zamknout vrata zahrady a odebral se unaven na kutě.
Po snídani jsem obtěžkán batožinou dorazil s holkama k autům, kde zrovna nakládalo věci několik klubáků, takže jsme pěkně nasdíleli zážitky a loučili se s těmi, kteří to měli daleko a museli jet už takto po ránu. S Honzou (68) a jeho přítelkyní Pavlou jsme pak ještě prošli zámkem a širokou oklikou jsme se přes město zase vrátili do zahrady. Byl čas vyrazit, řekli jsme si pápá a také jsme vyjeli k domovu. Po cestě v sobotní koloně jsme s Mustošem už potřebovali trochu sešlápnout plyn a tak ostrá ale bezpečná jízda jistě byla více než žádoucí.
Této akce se zúčastnilo velmi pěkných jednatřicet Mustangů a spousta dalších klubáků, kteří přijeli i bez koníků, neboť se zasekli v servisech a renovačních dílnách. K vidění bylo mnoho klenotů, nablýskané klasiky, convertibly, legendární Machy 1, replika filmové Eleanory ze 60ti Sekund pro slovenského klienta Filipovy a Přemkovy dílny, Shelbyny starší i moderní, ostré Cobry, pěkné čtyřky, temný Saleen a spousta decentně upravených V6tek a GTček. Na sraz, který si nedělal jinou ambici než budovat vzájemné vztahy, určitě dobrý výsledek. Jelikož se všem ve městě moc líbilo, za rok se na stejném místě pokusíme sraz opět s obměnami uskutečnit. Moc rádi jsme vás viděli a těšíme se s vámi na další „Mustang only“ setkání! Děkuji na tomto místě jménem všech klubáků vedení a personálu Pivovaru Eggenberg za pěkně zařízenou akci a Kojakovi za doporučení.
Honza Orna
Pár fotek na doplnění od Miroslava Rulfa
Pár fotek na doplnění od Jany Mrhalové
Krátké video (část 1) na doplnění od Jany Mrhalové
Krátké video (část 2) na doplnění od Jany Mrhalové