Výlet Glück Auf 2010

24. června 2010

Skvělé počasí: sluce, teplo tak akorát, suché a krásné silnice. Tak takhle by se náš výlet do Potůčků shrnout nedal. Bylo hnusně, pršelo a vůbec. Výlet do Potůčků jsme zorganizovali dost narychlo, takže chápeme, že spousta lidí odradila vidina sluníčka a tedy i válečky u vody, spáleného krku při sekání trávy a následného příjemného posezení u piva na zahrádce oblíbené hospůdky. Naprosto to chápeme a doufáme, že jste si to užili…Nicméně k výletu samotnému: z okolí Prahy jsme vyrazili ve třech – obligátní kávička, redbulík & cigárko na Velké Dobré a plnokrevníci vyrazili na Vary. Celou cestou jsem pečlivě kontroloval vodorovné dopravní značení a mohu potvrdit, že silnice I/6 je na jednom z prvních míst v soutěži o nejdelší plnou čáru. Po rychlém dotankování mého Bullitta na půli cesty jsme bez problémů přibrumlali do Kárlsbádu. Cestou pršelo.

Tam vyšlo najevo, že Hyperhovna už není to co bývala, alébrž jakýsi nový a ještě výhodnější diskont, což jsem při smolení pozvánky netušil. Nicméně je vidět, že vlastnictví Mustanga zvyšuje inteligenční kvocient řidiče nejméně o dvacet bodů, protože nikdo neměl problém místo srazu najít. Poté, co jsme si všichni pochválili auta (moje bylo opět nejšpinavější) jsme langsam vyrazili k hlavnímu cíli naší cesty. Kolona byla posílena o další tři poníky. Cestou pršelo.

Poté, co všichni přetrpěli Tour de Hrbol z Nových Hamrů do Horní Blatné, jsme si užívali asi pěti kilometrů nádherné nové cesty do Potůčků. Driftaři nemusí závidět – celou dobu pršelo. Do hlavního města sádrových trpaslíků jsme dorazili právě načas: stihli jsme emigrovat do Německa (východního), vyfasovat blembák na hlavu a hybaj do uranového dolu. Tohle by se za komunistů určitě stát nemohlo.

Prohlídka dolu mě osobně velmi potěšila, permoník byl erudovaný a vyprávěl tak strhujícím způsobem, že mnozí z nás zcela vážně přikyvovali, ačkoliv nikdo neuměl německy ani slovo. Nebo se k tomu alespoň nepřiznal. Atrakce je to zajímavá a pokud byste se tam někdy vyskytli, doporučuju obětovat čtyři protektorátní měnové jednotky a jít se tam podívat – děti do pěti let je možno uvázat ke kůlu před před vstupem do dolu a do kapsy jim strčit parkovací lístek z nedalekého automatu – na prohlídku potřebujete asi tak €1.50 času, parkomat nevrací.

V dole je k vidění docela dost věcí, včetně velmi krátkého svezení důlní lokomotivou & shlédnutí práce se sbíječkou. Moje původní info bylo, že se to dá i zkusit, ale když jsem slyšel, jakej ta věc dělá kravál a představil si, jak to s ní zkouší každej chlap z naší Arbeitgruppe, tak jsem docela rád, že to tak není. I když možná umíme málo německy, třeba si stačilo říct. Nevím jak u ostatních, ale u mojí maličkosti to jako záminka k třísetkilometrové vyjížďce obstálo.

Poté, co jsme byli Glück Auf, jsme zjistili, že jsme opět posílili, takže naše kolona tentokrát o osmadvaceti kolech (rezervy se nepočítají) vyrazila odvážně zdolat druhou část Tour de Hrbol, kdy jsme se propížili po silnici, která ani nemá čislo, na Rýžovnu. Ta silnice nemá číslo, protože kdyby ho na ní někdo chtěl namalovat, tak se mezi ty díry nevejde. Zajímavostí byl potůček, který dal možná Potůčkům jméno. V normálním stavu se jedná o čtyři kapky vody mezi mořem šutrů, ale tentokrát ta věc připomínala potůček asi tak jako slovo pejsánek evokuje představu nasranýho pitbula. Pak jsme v celkem pohodovém tempu doputovali na Boží Dar. Tady přestalo pršet a padla mlha. Odbočili jsme tedy na Jáchymov a mlha se rozptýlila. Na druhou stranu to nebylo zas tak špatné, protože začalo pršet.

Do Jáchymova jsme se skutáleli zcela hladce a na místě zjistili, že bývalá chlouba Sudet vypadá jako šedesátiletá šlapka. Sešlá, strhaná a sem tam namalovaná. Dojeli jsme na oběd do penzionu Panorama a poté, co jsme vešli dovnitř přestalo pršet. Jáchymov je ideální místo na dovolenou – nikdo tam nikam nespěchá. A to ani ti, kteří jsou v práci. Kdo viděl Hospodu Na mýtince, ví o čem mluvím. Po obědě jsme se dohadovali, co dál – zvítězila varianta rozpuštění výletu, protože česká klika si chtěla užít cestu z Ostrova do Komotau a zbytek se vracel na Vary. Ta silnice do Chomutova má sice na rozdíl od karlovarské delší plné čáry, ale alespoň se tu dá/musí kroutit volantem.

Takže jsme se na Kozím vrchu rozloučili a naše skupinka pak vyrazila k domovu s jednou zastávkou na kávičku poblíž Loun. To je asi tak všechno. Děkuji všem, kteří se zúčastnili a doufám, že se Vám to líbilo. Hlavně to počasí.

Bullitt6102

 

Za práci fotografisty děkujeme P.T. Honzovi 04:

Pozvánka – Glück Auf 2010 – všichni se můžete přesvědčit, že hezké počasí tam slíbeno není.