Dne 23. řijna se konečně i Morava dočkala clubového výletu majitelů vozů Ford Mustang. Prvním hlavním lákadlem bylo to, že se jednalo snad o poslední možné pořádné projetí s našimi miláčky a hlavně kamarády, které přes dlouhou zimu už neuvidíme. Druhým lákadlem a cílem naší výpravy bylo navštívení Moravského krasu s exkurzí do Punkevních jeskyní a Macochy. A jak se říká do třetice všeho dobrého měl být parádní společný oběd v jedné z blízkých restaurací. Ale ke všemu se popořadě pěkně dostaneme.
Týden před výletem moje oči smeřovaly denodenně na stránky s počasím a ti navrchu nás napínali až do středy, kdy se předpovědi obrátily o 100% a tudíž žádný déšť hlašen nebyl, z čehož mi spadl kámen ze srdce. V sobotu ráno jsme se probudili do pěkného ač mrazivého podzimního dne, hlavní sraziště bylo určeno ve městě Svitavy kde se měly spojit moravská a česká větev. Naše moravská grupa měla první scuk v Mohelnici na osmou hodinu ranní. Jako první tam dojeli David 05 s Michalem K. 09 a následně i já ze svoji zběsilou V6-kou 🙂 a ráznou přitelkyní 🙂 Za pár minutek dorazil i Zdeněk GT 10 se svojí azurově modrou Shelby a manželkou. A okamžik po něm i jeden nečlen s černým GT. Naše skupinka tedy byla komletní a mohlo se vyrazit. V tu dobu už ale české cesty brázdila mnohem větší skupina mustangů jedoucích z Prahy a okolí.
Cesta do Svitav byla v klidná a za tři desítky minut jsme byli na místě. Zaparkovali jsme na ČS OMV a šli se zlehka nasnídat, protože se každý tešil na smluvený oběd tak se nijak nepřecpával (což se nakonec ukázalo jako veliká chyba 🙂 Asi za půl hodinky dorazila grupa z Čech vedená Machem1 s Honzou Ornou za volantem. I tahle skupina absolvovala lehkou snídani a pomalu se schylovalo k odjezdu. Dorazilo patnáct mustangů což si myslím že bylo až nečekané číslo. Těsně před výjezdem ze Svitav nás muselo opustit Černé GT z Olomouce, jelikož mu nastaly nějaké problemy doma s dětmi. Takže celá skupina Mustangů vedená mnou mohla vyrazit na Moravský kras. Asi po třech minutách jízdy zvoní mobil a volá Broňa 05 se svoji žlutou V6 že nás doplní. Tempo jízdy jsem korigoval rychlostí kolem osmdesátky protože s námi brouzdil Moravu i jeden veterán paní Vlasty z roku 67. Cestu jsme zdárně ujeli asi za třičtvrtě hodinky a zaparkovali v centru Sklaního Mlýna.
Následovalo zakoupení vstupného a cesta ke vstupu do jeskyň. Cestu dlouhou asi dva kilometry zvládl každý pěšky a čekalo se už jen na vyzvání ke vstupu. Nahrnuli jsme se tedy do vstupní haly a šlo se dovnitř. Jeskyně skrývá opravdu mnoho pěkných částí, ale na druhou stranu pro mě osobně byla cesta uvnitř velmi nebezpečná, protože při ražení chodeb nemysleli na to,že by tam chodili i tací, kteří měří kolem dvou metrů. No zkrátka basketbalové mužstvo bych tam na výpravu nebral 🙂 Po průchodu jeskyní nastala druhá část odehravající se na lodičkách 🙂 Podle mě paráda a velká sranda. Po výstupu z loděk jsme se tedy vydali zpět k našim mazlíčkům. A jelikož od každého šlo slyšet kručení v břichu, bylo jásné jak se každý těší na smluvený oběd 🙂 Tudíž každý nakopnul svého oře a mohlo se vyjet, vedení skupiny jsem z taktických důvodů přenechal Honzovi s Machem, což se nakonec ukázalo, že místo toho aby jeho švagr v autě dle navigace nás dovedl k restauraci, dopřál nám poznavací zájezd krásami Blanska 🙂 Po čtvrthodině kroužení jsme se tam nakonec tedy dostali. Před restaurací jsme vzorně ustájili a vešli do rezervované restaurace Dělnický dům.
Jelikož bylo vše domluvené a majitel se dušoval že nebude žádný problém, očividně je naše účast zaskočila 🙂 Jedna servírka a jeden kuchař pro 30 lidí?? No to si dovede představit každý. Ale ten kdo tam nebyl nepochopí co tam se dělo 🙂 To je prostě celoživotní zážitek, tak jako třeba když si pořídíte Mustanga. Hlavním tahákem této restaurace byl skvělý nápoj „točená KOALA“ který si dal skoro každý a někteří u něj umírali smíchy 🙂 Atmosféra se popsat nedá. Dlouhatááánské čekání na jídlo mělo za následek to, že si každý druhý dal místní guláš 🙂 u kterého se sotva drželi i ti nejotrlejší. No hold byl to propadák 🙂 Ale byla to važně sranda a na tohle se může jen vzpominat s usměvem na rtech. No po skvělém pohoštění se pomalu a jistě naši zúčastnění žačli rozcházet, protože se asi těšili až se nacpou nějakou levnou bagetou na pumpě 🙂 Kolem čtvrté hodiny odpolení jsme se tedy vydali k domovům už všichni.
Já, David, Michal a Zdeněk jsme jeli směr Olomouc a zbytek směr Praha. Se Zdeňkem jsem si ještě pěkně zařádili na dálnicí, i když tedy moje V6 nemá proti jeho Shelby nárok, i tak jsme se pěkne projeli a zablbli. No a myslím že západní smečka to neměla jinak 🙂 Tím to končím strhující reportáž a těším se na vás na dalšim mojim výletu přiští sezonu. Děkuji všem za učast a jsem rád že jste se bavili.
František Franky Brdečka
Tímto bych chtěl poděkovat Frankymu za aktivitu a snahu uspořádat nějakou klubovou akci i na Moravě. Trošku mu jen z komentáře vypadlo kdo vymyslel cíl a dal dokupy časový plán, ale on se do příště polepší, viď Franky? 🙂
Pro úplnost bych rád uvedl, že na srazišti na hradecké dálnici jsme se ráno sjeli s Miroslavem 10, Rulfikem 05, který vezl kameramana Petra, Jirkou 05, nováčkem vstupivším přímo na výletě Yaannem 07, Petrem K. 07 a Voslem 08. Se mnou se svezl vyjma švagra Michala ještě další z našich kameramanů Tomáš. Po cestě nás dohnal nováček Radek 11 v Mustoši 2010, kterým jezdí do doby než bude mít svého mladíka 2011. Za Hradcem jsme se na benzínce sešli s paní Vlastou 67 a dorazila ještě Jana 05.
Restaurace byla samozřejmě malér, ale když v místě akce nemáme klubáka který by dal tip, vybíráme podle webových stránek, takže jsme s Frankym prostě sáhli vedle, pokud to někoho naštvalo a nebavil se na místě tou hrůzou jako my, tak se omlouváme. K zasmátí tam těch momentů byla ale celá řada 🙂
Cestu domů jsme si i my užili dosyta, bylo fajn si zase společně zařádit. Přijeďte na Valnou Hromadu na konci listopadu a spolutvořte program akcí příštího roku. Naviděnou klubáci!
Honza Orna
