Tchořovice 2012 – 14.7.2012 – Mustang Riders Club

Náš největší veřejný sraz v roce se letos opět odehrál na letišti Tchořovice u Blatné. Zúčastnilo se jej dle očekávání více než 60 Mustangů, 20 dalších amerik z klubu i mimo něj a společně jsme tak dosáhli počtu 600 návštěvníků. Za pomoci našich podporovatelů, partnerů a dodavatelů, jsme pro vás připravili doposud největší akci pořádanou pouze naším klubem. Velký dík všem kdo přijeli a zapojili se do dění.

Akce pro přibližně dvě desítky skalních začala den předem večer, kdy jsme se sjeli na ještě prázdném letišti, abychom zahájili přípravy zábran, oddělení burnout zóny, postavilo se občerstvení a stan pro případ deště, dohodli jsme také detailní rozmístění časomíry, hasičů, záchranářů, stánků a dalších aktivit na place. Parťáci si zároveň postavili stany, někteří si ustlali v autech, já se zbaběle vydal do pensionu Na Statku v nedaleké osadě Pole, který jsme měli pro klubáky na noc po sprintech pronajatý. Pokoje útulné, vše bylo v běhu, místo vyzařovalo svou atmosféru do dáli a mě bylo jasné, že druhý den tu bude skvělá after party; pokud bude co slavit…

V půl sedmé jsem dorazil na letiště které bylo po nočním dešti zcela mokré. Jak ale známe z Hoškovic, stačí aby trochu foukalo a za hodinku byla dráha suchá. Začali jsme se všichni rozcházet na stanoviště a spojeni vysílačkami organizovali příjezdy záchodků, časomíry, záchranky, hasičů, zvukařů, skákacích hradů, děvčátek z rádia Kiss a klubového shopu který má letos na starosti Houska mladší. Počínaje osmou ranní jsme byli připraveni kasírovat první návštěvníky a stíhali jsme všechny, kteří nám na trať přijeli jinými cestami – a že jich ve Tchořovicích je to jste jistě viděli sami. Přímo ranvejí prochází aktivní silnice 2. třídy 🙂 Ohlídat aby se nějací sebevrazi nevydali proti sprintujícím autům ve snaze ušetřit za vstupné a objet naši kasu, byl úkol našich hlídek, které dohlížely na to, aby se nikomu nic nestalo. Všem těm kteří vzadu byli tímto děkujeme.

Když se přiblížila devátá ranní a začali jsme registrovat první ameriky ke sprintům, objevil se problém u našeho dodavatele časomíry – přišli nám oznámit, že mají poruchu a že nemohou měřit klasických 400 metrů (¼ míle), ale pouze na 350 metrů, poškodila se jim prý cívka a nejsou schopni to opravit – komerčně najatá časomíra si neumí poradit s opravou základních prvků? Viděli jsme na jiných sprintech, kdy auta po chybách svých řidičů roztrhala časomíře dráty, někdo autem srazil a tím zničil čidlo, vždy se to opravilo a jelo se dál – tito pánové si s tím poradit neuměli. Bylo potřeba udělat rychlé rozhodnutí, lidí na akci stále přibývalo: Sprintovat na zkrácenou 1/8 míle, nechat to na 350 metrů a nebo akci odpískat. To by teprve byla ostuda… Rozhodli jsme se, že to necháme na 350 metrů, aby to pro návštěvníky bylo co možná nejblíže sprintům tak jak je znají, neboť jsme akci naštěstí neprezentovali jako sprinty na ¼ míle, ale pouze jako sraz & sprinty. Naše rozhodnutí jsme následně vyhlásili a už jen doufali, že nás zejména závodníci nevynesou v zubech, ikdyž chápeme, že by to byla vcelku oprávněná reakce. Někteří přijeli se svými amerikami z velké dálky a pokud jim šlo zejména o dosažený čas a měli zájem porovnat progress svých aut po úpravách, tak ten čas co si zajeli u nás si mohli tak akorát strčit za klobouk, porovnat se to se sprintem na ¼ míle nedalo. Několik stížností jsem i já sám na místě řešil a naštěstí to všichni brali sportovně, neboť bylo všem jasné, že za to pořadatelé akce nemohou. Všem pro které byl toto fatální malér se omlouváme. Situaci s časomírou jsme vyřešili aktivním tlakem na snížení ceny a zároveň jsme s nimi ukončili spolupráci. Ale zpět k akci samé.

V jedenáct hodin jsem dle předpokladu zavolal závodníky k instruktáži k časomíře. Kolegové kteří s námi již závodili v Hoškovicích znají úlohu šéfa časoměřičů a vědí, že to je rázný chlapík, který při těchto instruktážích vysvětluje nejen technický postup závodů, ale i bezpečnostní hledisko, pravidla vracení odsprintovaných aut apod. K tomu zde nedošlo, do mikrofonu si pánové řekli jen pár vět které nikdo slyšet nepotřeboval a zbylou organizaci sprintů nám tím předali 🙂 Jak jistě chápete, zálohy v lidském kapitálu jsme neměli skoro žádné… Chopil jsem se mikrofonu a rychle se pokusil vzpomenout si aspoň na to nejpodstatnější co je třeba před sprinty říci. Pro lidi pak 15 minut předváděl své umění mistr ČR v driftování Zděněk Wertheim ml., bohužel ameriku mu nikdo půjčit nechtěl 🙂 Když natrhal pneumatiku, byl to signál k začátku skutečného závodění. Kolem půl dvanácté jsme spustili sprinty do fáze kvalifikace. Ta probíhala do dvou hodin.

Na přání řady závodníků jsme letos počet soutěžních kategorií rozšířili na: V6, V6+ (přeplňované šestiválce), V8 do 5099 ccm, V8 nad 5100 ccm, V8+, Veteráni A/B, Veteráni ostatní. Trochu nás mrzelo, že se podařilo zajistit účastníky jen do pěti kategorií, ale nevadí – poháry zrecyklujeme a použijeme příště. Někteří závodníci pro zachování pavouka museli projet dráhu sami bez soupeře, takže jim stačilo to jen projet. Sprintovalo celkem na 40 amerik všech let výroby, přičemž vedle moderních nařvaných mašin obecenstvo velmi oceňovalo výkony i samotných veteránů, kteří tak lidem předvedli, že i téměř padesátiletí automobiloví dědečkové to ještě umějí pořádně roztočit.

Když si každý najel několik časů, systém časoměřičů vybral 8 nejlepších časů v každé kategorii a sestavil vyřazovacího pavouka, který je vždy divácky atraktivní. V některých kategoriích tak došlo k vyloučení několika vozů i ze čtvrtfinále, v jiné bylo jasné, že kvůli malému počtu účastníků dané kategorie to bude rovnou semifinále či finále samotné. Někteří to měli o něco lehčí, ale i o tom závody jsou. Začali jsme vyvolávat dvojice do vyřazovacích kol a napětí se zvyšovalo, nervozitka úřadovala, soutěž nabírala na obrátkách. Když odjely všechny dvojice prvního kola, o zmatek jsem se postaral já sám, kdy jsem vyzýval veteránisty ať se dostaví ke startu do semifinále a když mi ani jedna z dvojic nepřijela, teprve mi došlo, že je mám vzadu na ploše, kde všichni čtvrtfinalisté po sprintech odpočívali 🙂 Poslal jsem spojku a hned byli zpět. Bohužel nás pak začalo trápit počasí. Odjelo se pár jízd semifinále a my stáli před otázkou jestli to na chvíli přerušit nebo jet dál. S Houskou jsme se podívali na aktuální předpověď na accuweather.com a vypadalo to velmi špatně – široké srážkové kolo se na nás hrnulo z Rakouska a situace byla spíše o tom, že když nedosprintujeme hned, tak bysme to nemuseli stihnout vůbec. Vyzvali jsme účastníky k opatrnosti a závodníci se znovu vydali na již mokrou trať. Když tu se náhle porouchala časomíra, čidla spolu mluvila jinou řečí, poslední dvojici to nezaznamenalo a přibližně 45 minut jsme čekali než se to chlapcům podařilo rozběhat. Zejména úsměvně působil telefonický hovor s help-linkou 🙂 Déšť ustal, trať mezitím zase oschla, řada lidí využila pauzy a skočili si něco dobrého koupit ke stánku, který bohužel svou exkluzivní příležitost také nedotáhl, neboť kapacitně nezvládali a byla tam dlouhá fronta. Za gastro na akci odpovědný Elvis svou chybu již uznal a proto nezbývá nic jiného, než se všem za toto omluvit. Příště bude stánků několik a kapacitně zvládat budou. Toto jsme určitě nezvládli zajistit, omlouváme se.

Ti kteří čekali s námi až se to znovu rozjede se dočkali a pokračovali jsme všemi koly až do samého finále. Poslední jízda dne pak proběhla kolem čtvrté. Následně si Bulliťák vzal měřák a s Voslem obcházeli výfuky v soutěži o nejhlučnější výfuk akce, výsledky naleznete v příloze. Během měření se ale spustila pořádná bouřka a spousta návštěvníků utekla do aut a odjela. Báli jsme se, že už dorazilo nad letiště to nejhorší, ale asi po dvaceti minutách se to začalo znovu protrhávat. Kluci doměřili hlasitost a do burnout zóny naposledy vyrazil Zdeněk Wertheim. Pak už se všichni shromáždili u Elvisova bělouše a společně s Bobanem a Elvízou jsme vyhlásili vítěze:

Veteran A/B

Jan Elznic
Martin Elvis Sihelský / Mustang Riders Club
Petr Fiala

Jiří Karas
Roman Kaulik Kaul / Mustang Riders Club
Zbyněk Heky Šmahel / Mustang Riders Club

V8 do 5099 ccm

Martin Marty Hejhal / Mustang Riders Club
Radomír Houska Žemlička / Mustang Riders Club
Miroslav Rulfik Rulf / Mustang Riders Club

V8 nad 5100 ccm

Václav Šulc
Jiří Přenosil

V8+ (přeplňované osmiválce)

Jan Starosta
Zdeněk Novák / Mustang Riders Club
Petr Beran

Nejhlučnější výfuk: p. Jeřabek – Mustang Shelby GT500 Eleanor V8 – 127,4 dB

A pak už to bylo docela rychlé – vyplatit dodavatele, uklidit letiště a před šestou předat obci. Poté jsme se s partou 30 klubáků ubytovali v onom penzionu, chodili si ořezávat čuníka, točili si strakonické pivko a velmi unaveni z celodenního poskakování jsme padli do pelechů s báječnýcm pocitem, že to byla jízda jako řemen. Druhý den jsme se ještě s několika dalšími sjeli podívat na krásné exponáty muzea vojenské techniky v Lešanech, kde musím poděkovat panu Sýkorovi za umožnění vjezdu našich plnokrevníků a za příjemný nečekaný výklad. Kolem druhé jsme celý víkend v sedle koní rozpustili a k domovům se tak vydaly poslední zbytky našich koníků.

Na tomto místě mi dovolte poděkovat našim podporovatelům, partnerům a dodavatelům. Akce by se ale nemohla odehrát bez nasazení všech členů výboru bez výjimky – i vám kamarádi patří můj hluboký obdiv. Pomáhala nám také celá řádka členů, které neuvádím jen proto, že bych hrozně nerad na někoho zapomněl a zachoval se tak k němu neslušně – v některých chvílích to byl na place takový mazec, že ani nevím komu všemu jsem uděloval pokyny 🙂 Děkujeme i všem, kteří bez nároku na honorář přijeli přispět k uskutečnění akce – našim kamarádům a dětem členů, kteří drželi hlídky nebo pomáhali se vším s čím bylo třeba. V neposlední řadě děkujeme všem médiím která na letiště zavítala a dávali jsme jim rozhovory. Největší dík ale patří všem divákům, které přilákal zvuk amerik. Slibuju za náš klub, že příště bude akce pro vás ještě lepší, budeme na ni dělat v dostatečném předstihu a vrhneme do toho ještě více sil než letos. Věříme, že díky našim fanouškům a skvělým členům se to podaří a sprinty s číslem 3 budou ještě o mnoho lepší. Díky vám všem!

Honza Bomberoza Orna

A ještě komplet pořadí o nejhlučnější výfuk: