Po více než půlročním očekávání se parta pěti statečných z našeho klubu vydala na nejdelší společnou cestu v historii klubu – na Polský Mustang Race 2012.Přes původní proklamace některých členů, že nás alespoň na první noc doprovodí do první zastávky závodu, jeli s námi pouze předseda Honza Orna a Bullitt. Za MRC se Mustang Race 2012 zúčastnili tito členové:
A nyní po pořádku, jak vše probíhalo:
Den 1 – 15.8.2012 – 180km
Z Prahy nás vyrazilo všech 7 Mustangů v 9 hodin ráno směr Hradec Králové, Náchod a cíl byl v lázeňském městečku Kudowa Zdroj v Polsku. Snadno jsme našli místo srazu a našeho prvního bydlení – čtyřhvězdičkový hotel Verde Montana. Na místě nás velmi srdečně přivítali všichni již přítomní členové Mustang klubu Polska. Naprosto spontánně vytvořili frontu a všichni nám podali ruku. Představili nám členy klubu, kteří se o nás budou starat a na které se můžeme s jakýmkoliv problémem obracet. Již zde však musím říct, že to bylo zbytečné, protože se o nás starali všichni a všichni nám pomáhali. I ti z nás, kteří neměli moc zkušeností s polštinou brzy pochopili, že si vystačíme i s češtinou a rukama a nohama.
Po ubytování ve velmi pěkném hotelu jsme se ve 14 hodin sešli před hotelem, kde proběhlo losování startovních čísel. K velkému pobavení všech si Danny vytáhl číslo 1! Dostali jsme různé polepy na auta a z našich Mustangů se stala závodní auta. Poté následoval za asistence místní policie pomalý přesun všech vozů do lázeňského parku. Díky velkému promu akce to v ulicích města a v parku vypadalo jako když se slaví nějaký velmi významný svátek. Stovky, snad i tisíce lidí aplaudovaly krásným autům a všichni se tvářili velmi přívětivě. Při vjezdu na výstavní místo každý představil svůj vůz a dál musel projíždět velmi opatrně, aby nezpůsobil přihlížejícím divákům nějakou újmu na zdraví. U lázeňské restaurace zůstala auta zaparkovaná asi dvě hodiny, aby měly přítomné davy čas si všechna auta prohlédnout.
Česká skupina využila chvíle volna, aby si odskočila na pozdní oběd. Obsluha v restauraci pochopila , že jsme ti z těch krásných aut a požádala nás, zda bychom se stangy nepřijeli až k restauraci, aby si všichni mohli auta vyfotit. Jejich přání jsme jim potom rádi splnili a ještě jsme je po Kudowě svezli. Za náš dobrý skutek jsme měli od 19 do 20 hodin pivo zadarmo. Po skončení akce v parku, kde byli vyhlášeni vítězové akce v retro oblečení, jsme, dle slibu, předvedli auta v restauraci a odjeli zaparkovat k hotelu. Tam si pořadatelé vybrali deset aut pro vyjížďku nad město pro natočení klipu pro Polskou televizi. Nás reprezentovali Houska a Marty. Naše děvčata se šla vykoupat do hotelového bazénu a zbylí chlapci jsme vyrazili svlažit vyprahlá hrdla na pivo zadarmo. Na 20 hodinu byl svolán meeting všech účastníků Race. Zde nám bylo vysvětleno, oč v průběhu Race jde.
Všichni závodníci byli rozděleni 3 skupin po 17 autech. Dostali jsme každý tašku pozorností, itinerář a kartu na benzín v hodnotě 600 Zlotých (litr benzínu stojí v Polsku cca od 5,60 do 5,99 Zlotých dle oktanů v něm obsažených). I zde se k nám chovali všichni velmi přívětivě a vysvětlovali nám to, co nám nebylo úplně jasné. Po mítinku jsme ještě vyrazili na večeři do města a pak hupky dupky do hajan, protože ráno v 8:00, 8:30 a v 9:00 hodin jednotlivé skupiny vyrážely plnit úkoly dle zadání.
Den 2 – 16.8.2012 – 270km
Dle čísel závodníků jsme tento den byli rozděleni do 3 skupin. Danny byl v první skupině, Houska, Marty a já ve 2 skupině a Pedro ve třetí skupině. Každá skupina měla svého polského vedoucího, který jel v čele skupiny 17 aut. Jednou, dvakrát za den se nám podařilo, že jsme účastníky druhých skupin zahlédli, neboť jsme se střídali na itinerářem předepsaných místech. Jako první úkol jsme navštívili přehradu Lubachow. Po splnění zadání jsme se přesunuli na náměstí městečka Bielawa, kde stála socha s níž byl spojen další úkol. Potom jsme přejeli na vysoko položenou tvrz Stříbrná hora, kterou nás provedl osobně Napoleon a pověděl nám něco o historii tvrze. Dočkali jsme se rovněž výstřelu z děla které jsme si sami nabili. Byla to docela šlupka. Další cesta nás dovedla k Šikmé věži do města Zabkowice Slaskie. Statečnější z nás na šikmou věž vystoupali. Já ne, protože věž byla vysoká 34 metrů a odklon vršku od spodku činil 2,14 metru. No a při mé tonáži by to věž nemusela ustát. V městečku jsme ještě navštívili Frankensteinovo muzeum.
A pak jsme se fofrem řítili do města Rawicz, kde nás na místním plochodrážním stadionu čekaly davy lidí, aby shlédly naše řádění na okruhu. Ještě pro zpestření po cestě na parkovišti si to Houskovo GT rozdalo s traktorem John Deere, kdo je hlasitější. Při vší skromnosti byl výsledek jednoznačný – vyhrál Houska. Na stadionu jsme jezdili měřené časy jednotlivě. Každý dvakrát obkroužil dráhu a za potlesku diváků odjel vystavit auto na přilehlé hřiště. Byl to docela masakr, ale divákům se to líbilo. Stovky koní pod kapotou a prašný povrch – stačila chvilka zpupnosti a zadní světla byly vepředu. Tam by určitě hrabaly i Staroušovy veverky!
Po skončení představení honem do hotelu, umýt se a načančat a hurá na společnou párty, kterou pro nás pořadatelé připravili. Protože ve městě nebyl tak velký hotel, aby se tam vešli všichni účastníci zájezdu, byli jsme rozděleni do dvou hotelů. Ve stanovený čas pro nás přijel autobus a odvezl nás do místa grilování. Opět vše super, pohoda a přátelské posezení. Obdrželi jsme instrukce na další den (v češtině) a ve 23 hodin nás autobus odvezl zpět do našeho bydlení. Jen pro upřesnění uvádím, že na ploché dráze se z naší pětice nejlépe umístil Houska, a to na 9. místě.
Den 3 – 17.8.2012 – 240km
Ráno, jako vždy po skvělé bufetové snídani, jsme přejeli s draky na start ke druhému hotelu vstříc dalším dobrodružstvím. Tentokrát nás pořadatelé dali všechny Čechy do třetí skupiny, aby nám po sobě nebylo smutno. Povinně jsme všichni před odjezdem absolvovali policejní dýchání do testeru na alkohol a všichni Češi jsme uspěli bez ztráty kytičky – a dostali jsme za to modrý balonek. Přestože jsme o chystané akci byli již večer informováni, štěstí (nebo spíš zodpovědnost) neměly čtyři polské posádky, které byly z dalšího průběhu závodu vyloučeny.
Čekal nás opět náročný den s plněním mnoha úkolů a najetím přibližně 240 kilometrů. Mimo jiné jsme navštívili muzeum parních lokomotiv ve Wolsztynu, kde jsme měli kvalifikovaného průvodce a v testu jsme zodpověděli několik otázek týkajících se lokomotiv. Ve městě Rakowiewice jsme si na čas a na vlastních tělech vyzkoušeli těžký úděl hasičů při počátečních krocích v likvidaci požáru. Dalším cílem tohoto dne byla návštěva města Opalenica a krásného hotelu Remeš Sport, kde byla v době konání Eura 2012 ubytována Portugalská fotbalová reprezentace. Na nádherném hřišti u hotelu jsme povinně kopali dva pokutové kopy na branku s brankářem. Pokud si vzpomínám, každý jsme se aspoň jednou trefili. Tak až bude Spartička kopat zase někdy penaltu, rád klukům na hřišti pomůžu. Poslední úkol toho dne byl již díky časovému skluzu nepovinný. Měli jsme jej plnit ve městě Buk. Spočíval ve slalomu mezi kužely, přičemž spolujezdec držel z okénka vařečku se syrovým vajíčkem. Pro pobavení přihlížejících to za nás absolvovali Houska a Marty – oba na jedničku.
A teď hurá do dnešního cíle cesty – města Pila, kde nás čekala spanilá jízda a velká přehlídka Mustangů. Prodělali jsme šok, když jsme při vjezdu do Pily byli nasměrování na velkou myčku aut, kde jsme bleskově ve třech boxech všichni absolvovali umytí aut. Žádné elektrické kartáče, ale děvčata – teda normálně oblečená, která měla skvěle rozdělenou práci. Jedna nám auto omyla wapkou, další nastříkala šampon, třetí jemným smetákem omyla auto a další nastříkala vosk a na závěr opět děvče s wapkou. Po vyjetí z boxu nám děvčata pomohla auta osušit a natřela nám pneumatiky. Za půl hodinky autíčka jako nová. Rychle jsme se přesunuli před hotel na náměstí na spanilou jízdu. Už to bude znít jako klišé, ale opět stovky lidí lemovaly chodníky a mávaly a fotily krásná a čistá autíčka. A my jsme auta tůrovali a hrabali a blbli a lidé nás odměňovali šťastnými úsměvy. Díky magnetkám od Elvise na bocích aut jsme byli lehce rozpoznatelní jako česká skupina a myslím, že jsme dobře reprezentovali jak klub, tak sami sebe. Po absolvování spanilé jízdy jsme byli navedeni do parku na náměstí před naším hotelem, kde jsme za účasti Polské televize předvedli svá auta nadšeným obdivovatelům Mustangů.
Po skončení akce jsme se ubytovali opět ve velice pěkném hotelu a vyrazili jsme za polskými kamarády do nedaleké restaurace na večeři. Musím konstatovat, že tak jako zde, jsme se dlouho nenasmáli. Poláci jsou společenští lidé a když jsme si navzájem říkali, co dle Čechů říkají Poláci a naopak, děvčata se musela jít přebalit. A pak opět hupky dupky do do postýlky, ráno nás čekal přejezd do Kolobrzegu. Již bez úkolů a individuálně, ale stejně téměř 200 kilometrů.
Den 4 – 18.8.2012 – 170 km
Jak jsem již uvedl v minulé větě, ráno jsme nebyli ničím limitováni a tak jsme se dohodli na odjezdu z hotelu okolo desáté hodiny. Pořadatelé opět zajistili možnost (teď již dobrovolnou) dýchnout si před odjezdem do policejního testeru na alkohol a opět jsme byli všichni řidiči čistí. Z legrace jsme požádali Martyho spolujezdce a kamaráda Martina, kterého si vzali v noci do učení – jak pít vodku – polští mustangáři, aby dýchnul a bylo z toho 0,6‰. Vyhlídkovou jízdou se zastávkami na kafíčko a na nanuka jsme dorazili asi ve 14 hodin do Kolobrzegu. Ubytovali jsme se ve špičkovém pětihvězdičkovém hotelu přímo u moře a volný čas do 17 hodin jsme trávili individuálně. Třeba já s Jájou jsme se vykoupali v 18 stupňů „teplém“ Baltu.
No a v 17 hodin začal v prostorách hotelu banket s obrovským občerstvením. Předáci polského klubu vyhlásili vítěze celého Mustang Race 2012, kde se na skvělém třetím místě umístil Houska (dobře jezdil na ploché dráze, dobře běhal jako hasič a dobře kroužil s vajíčkem). Cenu pro jediného českého veterána dostal Danny. Proběhlo poděkování všem sponzorům a těm, kteří se podíleli na bezproblémovém průběhu závodu. Bylo poděkováno i nám, že jsme se jejich závodu zúčastnili. Na oplátku jsme poděkovali i my jim za pozvání a skvělou organizaci Mustang Race 2012. Slíbili jsme na příští rok zorganizovat nějakou společnou akci, aby se naši popští přátelé podívali také k nám. Poté po následném hromadném focení u moře jsme banket zakončili. České posádky vyrazily na pivo do restaurace nad mořem a při návratu do hotelu jsme se opět družili s Poláky, kteří ještě pokračovali v banketu na pláži. Přiznám, že při loučení ukápla ze všech stran nějaká ta slzička. Tak snad zase někdy příště.
Den 5 – 19.8.2012 – 700 km
Večer jsme se dohodli, že oproti původním plánům zkusíme celou zpáteční cestu přejet za jeden den. Ohled jsme brali především na Dannyho a jeho Macha 69, které čekalo 700 km v hustém vedru bez klimatizace. Vyrazili jsme v 9 hodin ráno hned poté, co jsme postavili naše auta na pobřežní pěší zónu a naposledy se společně vyfotili u moře. Jediný zádrhel jsme měli u Štětína, kde jsme asi hodinu a půl stáli v koloně na dálnici kvůli nehodě (pocuc ve 40 nad nulou). Protože jsme nazpět jeli přes Německo – Berlín, Drážďany, Praha – cesta dál bez problémů uběhla a ve 20 hodin jsme byli v pohodě doma.
Den 6 – 20.8.2012
Jsem doma a od rána (už je osm večer) se patlám s reportem. To je trest za to, že jsem se zájezdu zúčastnil a jsem předsedou pověřený k jeho sestavení. Bavíme se s Jájou o uplynulých 5 dnech a nemůžeme na nich najít žádnou chybu. Jsme krásně a mile potěšeni z přístupu polských kolegů k nám, ale i z jejich vztahů mezi sebou. Musím přiznat, že jim závidím. Jsou skutečně skupinou lidí, kteří mají stejného koníčka a hodně pro něj obětují. Organizace Mustang Race 2012 byla perfektní. Jezdilo s námi dokonce doprovodné servisní vozidlo (zařídilo Pedrovi koupi a výměnu vadné přední žárovky). Servismani se netajili tím, jak jsou překvapeni perfektním stavem našich aut. Ale to je přece normální, no ne? Všichni se zapojili do společného dění a neustále se o nás starali, ptali se zda něco nepotřebujeme, či zda nám něco nechybí. Opravdu moc milí lidé! Předběžně jsme si slíbili, že příští rok oni udělají Race 2013 přes Prahu a my jim zde zajistíme zábavu a vše ostatní, aby se jim u nás líbilo tak, jako nám u nich. Ať žije Mustang Race 2013.
Boban
Jménem Mustang Riders Clubu tímto děkujeme všem novým kamarádům, kteří se o nás nezištně starali a zejména pak Pawlu Lewandowskému, který s námi komunikoval již půl roku před akcí. Bez jeho aktivního přístupu by naše posádky nejspíš nevyjely. Zdravíme i všechny jeho kolegy z vedení Mustang klubu Polska, děkujeme za dárky, a těšíme se na nová setkání! Laťku jste, přátelé, zvedli pěkně vysoko. Gratulujeme ke skvělé akci.
Honza Orna
předseda MRC
A komu připadá, že je Bobanových fotrk málo, může zkusit galerie ostatních:
Druhá etapa – galerie polských kolegů
A úplně všechny fotky šoupli kluci na Rajče.