Na akci nás pozvali kolegové z 1st US Veteran Cars Clubu Praha, neboť se stali spolu s Harley-Davidson Clubem Praha jedněmi z hlavních aktérů. Zajímavý areál lákal amerikanisty z širokého okolí a tak jsme vyčlenili trochu času a v tradičně silné skupině vyrazili k Hradci šířit slovo boží („Mustang“).
Continue reading „American Wheels 2010 Hradec Králové“ →

Necelý měsíc před začátkem této akce jsme na ni dostali pozvání od pořadatelů, neboť si vysnili účast několika klubových Mustangů. Nemohli jsme je zklamat, jejich výběr dle dohody doplnili novějšími Mustangy a se silnou skupinou jsme se vydali do víru velkoměsta – do Music clubu Óčko u pražského Kongresového centra. Continue reading „Tuning Party 2010 Praha“ →

Jak se nám planeta otepluje, tak říjen, který se obvykle pro motoristické akce již příliš nehodil, se stává prodloužením sezóny. Bylo tomu tak vloni, letos to vybízelo k organizaci další akce. Rozhodl jsem se proto klubáky pozvat na fajnovou projížďkovou trasu po Karlštejnsku, Berounsku, Křivoklátsku a Rakovnicku, a aby byla nějaká záminka proč trávit zase celý den v autě: oběd na Hradě v Červeném Újezdě s možností následné prohlídky a dále Museum Praga ve Zbuzanech. Na začátku týdne ale ručička teploměru začla klesat až k nule, propuklo přezouvací šílenství, a několik našich klubáků ztratilo odvahu a účast zrušilo. Vytrval jsem v odhodlání jet za každého počasí a na Pokecu tuto hlavní myšlenku stále opakoval. Nakonec se sešlo 12 klubáků, které počasí nevystrašilo a jsem si jist, že nikdo z nich nelitoval.

Před osmou ráno jsme se začali sjíždět na odpočívadle v Rudné u Prahy, tradičně na opuštěném parkovišti před hotelem Atol. Na studeném a mokrém povrchu jsem si dal hnedle po příjezdu několik veselých donutů a voda nevoda, pálil jsem dobíla, přesně jak mě instruoval Olda: „Hrabat, hrabat, hrabat, a když to nehrabe, je to rozbitý“. Na place jsme pak vyčkali než se sjeli všichni co měli dorazit, rozdal jsem všem mapku trasy, kterou připravil Martin Sihelský, probudil jsem pak Ludvu, který pak zamířil rovnou do Berouna, kam rovnou mířil stejnětak i MichalaKR, který se po cestě z Brna zdržel na dálnici. V osum jsme tedy naskákali do aut ve stylu LeMans, trochu si zase hrábli, seřadili se a ve výletním tempu se vydali krásnou podzimní přírodou po trase přes Karlštejn do Berouna.

V Berouně u OMV na nás čekali oba zaspavší kolegové, chvíli jsme si odpočali a už jsme zase nahazovali motory pro další úsek cesty. Ludva mě potvrdil, že cesta přes Beroun je již opravená a že nemusíme most objíždět přes dálnici, jak tomu bylo když jsem trasu plánoval a projížděl před dvěma týdny. Snažil jsem se čekat, aby nás všichni dojeli, kdyby je to zmátlo, ale na výpadovce na Nižbor jsme byli v kompletu připraveni a vyrazili jsme na úžasné cesty hlubokými lesy u Křivoklátu, s trasou mířicí do centra Rakovníka. Na náměstí bylo nějak plno, takže každý zaparkoval kde to šlo a dali jsme si půl hodiny pauzu. Já jsem s několika dalšími vyrazil na kafe a zákusky do blízké cukrárny. V půl jedenácté jsme nastartovali koníky a začali se řadit k výjezdu. Za kasou jsme se postavili pěkně do dvojstupu a čekali až budeme všichni pohromadě. Když jsme už udělali zácpu, raději jsme vyrazili po plánované cestě do Nového Strašecí. Jakmile to šlo, tak jsme na konci města opět zastavili, aby se celá skupina sjela, bohužel nám stále chyběl Boban, který se trochu zdržel na náměstí a zamíchal se mezi jiné osobáky. Na klíčovém kruháči pak špatně odbočil a jel jinudy. Vracet se mu nechtělo, takže jsme se dohodli, že dorazí s Jájou rovnou do Červeného Újezda. Pak jsme se tedy opět rozjeli, v Novém Strašecí uhnuli na starou Karlovarku, v Tuchlovicích jsme se trochu zdrželi v objížďce kvůli místní pouti a dále směřovali ku hradu i přes rozkopanou Velkou Dobrou. Pokračovali jsme dále, v Kyšicích jsme potkali naproti jedoucího Oldu 03, který se právě vracel z práce, projeli Unhošť a sypali si to k Červeňáku. Na parkovišti jsme byli podle plánu v půl dvanácté.

Hladoví jako vlci jsme vběhli do Krčmy a začali objednávat pochutiny. Po vydatném jídle se většina klubáků vydala na prohlídku hradních sbírek, já s několika dalšími zůstal pěkně v teple Krčmy, viděl jsem to všechno již mnohokrát. Když se parta vrátila z prohlídky, vydali jsme se k našim plnokrevníkům a znovu nakopli vrtule. Vyjeli jsme tedy do Zbuzan do Muzea Praga, kde si pomalu se zmenšující skupina prohlédla nádherné exempláře legendárních Pragovek. Bohužel se zde nesmělo fotit, takže z tohoto zde nic neuvidíte. Před muzeem jsme se pak rozloučili a rozjeli se k domovům.

Od rána nás provázel mírný deštík, který místy přecházel do polojasna a i zatažena, když jsem jel zpátky tak u Červeňáku byly už dokonce suché silnice. Jako již mnohokrát, počasí vyšlo dobře, klouzalo to jenom když jste chtěli a to i na letňákách, na kterých několik klubáků, mě nevyjímaje, výlet absolvovala. Ve Středních Čechách to prostě nikdy není tak horké jako jinde. Všem co jeli děkuju za účast a věřím, že jste si mou oblíbenou projížďkovou trasu užili. Děkujeme zde personálu Hradu Červený Újezd za dobré jídlo i za prohlídku, zároveň díky i do zbuzanského Muzea Praga.

Tímto výletem je letošní na akce bohatá sezóna ukončena. Nyní nás čeká její oficiální shrnutí na Valné Hromadě na konci listopadu. Budeme se těšit na všechny aktivní členy, kteří nám tam přijedou pomoci plánovat klubové aktivity na přístí rok a zároveň s námi rozebrat uplynulou sezónu. Takže zase brzy klubáci naviděnou!

Honza Orna

Pár fotek na doplnění od Jany Mrhalové
Pár fotek na doplnění od Miroslava Rulfa

Už delší čas jsme hledali aktivní členy ochotné uspořádat nějakou pěknou akci i na Moravě. Slovo dalo slovo a zrodil se tak nový sraz u Třince. Připravili jej pro nás, jiné Mustangáře, amerikanisty i širokou veřejnost Roman P. (65) s Rudou (2×67), s partou přátel a jejich dalším klubem GT40.

Jakmile nám byla akce oznámena, bylo jasné, že nemohu chybět, abych naši buňku podpořil. Moravských členů přibývá, družba se Slováky je příjemná, takže jen vyčlenit další víkend a domluvit partu na cestu. S Honzou (68), který se bál jet tu dlouhou štreku svým vetošem, jsme se v šest ráno v sobotu sešli za Prahou na odpočívadle v Průhonicích ještě s Bullittem6102 (08). Šlápli jsme na plyn a v ranní dopravě rychle dojeli do Brna, za kterým jsme na Rohlence měli spicha s Marcelem (05) a Broňou (05). Po snídani jsme pak pokračovali dále v cestě, obtěžováni jen blikáním kontrolek low fuel pak zastavovali na doplnění hmot. Do Milíkova jsme dorazili podle plánu kolem desáté.

Na místě nás uvítal mnohohlavý pořadatelský tým ve vestách, který zajistil naprosto perfektní servis pro Mustangáře od vjezdu po zaparkování. Když jsme vylezli z aut a rozhlédli se kolem, viděli jsme na místě už spoustu Mustangů, řadu stánků s rozličným občerstvením a nápoji, připravené pódium pro kapelu a moderátora, který celý den akcí provázel, a záplavu obyčejných lidí, kteří se za lidovou třicetikorunu přisli podívat na Mustoše, které určitě běžně nepotkávají. Přivítali jsme se s našimi klubáky, z nichž některé jsme viděli vůbec poprvé. Byli tam Milan (68+05), Karel (08), David (05), Gašpo (67+06), Michal (09), Karlos (06) a Mustoše pořadatelů Romana P. (65) a Rudolfa (2×67) + jeho Bi-turbo GT, které bohužel stále ještě nemá registraci v našem klubu. Dále zde byly slušně zastoupeni naši kolegové ze Slovenska, viděl jsem i jednoho polského vyslance. Dále pak několik Mustangů bez zařazení a i několik jiných amerik se ukázalo. Pak jsem zahlédl televizní štáb natáčející zde reportáž a jal se je pěkně zvěčnit. Rozběhli jsme se pak ještě ke stánkům na dobroty k snědku a pomalu se začali chystat na spanilou jízdu.

Ta začala po jedenácté, kdy se jednotlivé Mustangy začaly řadit a postupně rozjíždět. Asistovala přitom Policie, která zastavovala provoz, aby se lidé v neznámém prostředí nepoztráceli. Projeli jsme se okolím, gumovali a driftovali pro pobavení naše i okolo stojících lidí. Možná byla projížďka až moc dlouhá a v městských částech značně pomalá, ale to už je daň za to, kde se akce pořádá. Příliš cest v okolí na výběr prostě není. Za hodinku a půl jsme se vrátili zpátky na plac, s Bulliťákem zaparkovali vedle sebe a vyvěsili náš klubový banner. Zaskočila nás pak srazem se šířící informace, že Karlovi (08) na jednom z kruháků nevyšel drift úplně dle představ a skončil v lese s očesaným spodkem jeho GT500. Bohužel jsem s sebou na něj neměl telefon, tak jen doufám, že je on i mrňous v pořádku. Auto se určitě bude dát opravit.

Na místě akce probíhaly po celé odpoledne různé dovednostní soutěže, jako slalom trakařů nebo hod dřevěným špalkem, široké možnosti vyblbnutí tu našly i děti. Mezi druhou a třetí probíhala soutěž v hlučnosti výfuků, kam se mimojiné přihlásilo i několik našich klubáků. Tradiční debaty u aut pak doplňovala reprodukovaná i živá hudba a na místo stále proudily davy návštěvníků. Jakmile odborná komise skončila výběr nej vozů jednotlivých kategorií, mikrofonu se ujal Ivo Kunetek a začal s vyhlašováním. Hned první pohár za nejvzdálenějšího účastníka putoval do mých rukou, což mi udělalo nečekanou radost, protože jsem si ani neuvědomil, že 440 km asi nikdo nepřekoná. Následovalo vyhlašování v řadě dalších kategorií dle předem ohlášených kategorií. Poháry naši klubáci dostávali i dále: Nejhezčí Mustangy 60. let bylo 3. Rudolfův Convertible 67 – pohár předaný jeho manželce, 1. pak byl Gašpo s Eleanorou 67. Nejhezčí Mustangy 90. a vyšších let: 3. místo můj Mach 1 04, 2. byl Marcelův Saleen 05 a vítězný vůz bylo Rudolfovo twin-turbo GT 05. V divácké anketě pak na 3. místě opět Ruda, tentokrát se Shelby GT350 z roku 67, 2. Gašpo s Elou 67 a vítěz opět Ruda s jeho mocným twin-turbem. Po vyhlášení začala místo akce opouštět veřejnost i ti Mustangáři, kteří neměli domluvený nocleh v některém z blízkých pensionů.

My jsme ještě vyrazili na něco k snědku, debatovali o akcích a autech, popíjeli pivko a víno, a společně si užívali atmosféru končícího srazu. S přicházející nocí začalo přituhovat a tak jsme po ubytování pokračovali ve veselici v restauraci Penzionu pod Kozubovou. Jak na místě ubývalo práce a organizační činnosti, sešli jsme se u stejného stolu s Romanem a Rudou, přidali se k nám i slovenští delegáti, kteří ještě neodpadli – Cobra a Šumo. Probrali jsme naše plány na akce v příštím roce, zamysleli se nad dalším rozvojem klubů, pokecali o obtižích, které zastihly Šuma při dovozu GT500 2010 apod. Zakousli jsme se ještě do připravených večerních lahůdek, vypili pár panáků a kolem 11té jsme se po velmi náročném dni a cestě odebrali na pokoj. Ráno jsme se sešli v restauraci s Romanem, který vypadal že včera vůbec nic nepil, dále také s Marcelem a jeho synkem. Po hutné snídani jsme se rozloučili a vyrazili přes Olomouc a Pardubice domů.

Celkově musíme pořadatele pochválit, na poprvé byla akce senzační úspěch. Zúčastnilo se jí 42 Mustangů a více než 1100 návštěvníků! Jídla a pití bylo dosti, všichni si jistě přisli na své. Gratulujeme k brilantnímu úspěchu a přístí ročník určitě opět podpoříme. Děkujeme!

Honza Orna

Reportáž z hlavních zpráv TV Nova:

Reportáž z hlavních zpráv TV Nova
Pár fotek na doplnění od Ice46
Pár fotek na doplnění od Milana Valy

Znovu jsme zavítali na sraz amerik v pražských Letňanech a znovu jsme dokázali naši organizační schopnost – od samého rána nás tam bylo nejvíce a k naší velké radosti dorazilo konečně mnoho našich veteránských Mustangů.

V průběhu dne přijížděli klubáci jak se jim to hodilo, vyslali rodiny na nákupy nebo do kina a v klidu se jako vždy debatovalo u otevřených kapot. V dispozici byla rampa, kde bylo možno své auto představit, kdy mezi prvními tam od nás s odhodláním se ukázat vyjel Ondra (72) se svým letos dokončeným Machem 1 a pozdravil užaslé publikum pozdravem: „Vítejte!“ 🙂 Následovaly všechny informace o vozidle i historii tohoto moc pěkného kousku, které jistě každého potěšily. Na rampě se objevovaly různé zajímavé americké značky, které jistě stály za pozornost. U pódia bylo několik tradičních obchůdků se zbožím americké provenience, ať už oblečení, vlajky, spz nebo jiné cedule.

Na místě se kupodivu ukázalo několik Mustangů, které se z neznámých důvodů stále do našich řad nepřidali. Rozdal jsem jim naše vizitky a tak věřím, že by se někdo z nich přidat mohl, auta to byla všechna pěkná. Ve chvíli kdy jsme debatovali u mého Macháče se u nás objevil Milan, dal se do řeči a ta byla zakončena tím, že jsme ho pumpli o tisícovku a přidali s jeho GT 2000 do našich řad. Zatím je auto po nehodě, takže jej snad do měsíce zprovozní. Jedno za nejhezčích aut na sraze měl Mirek K. – byl to úžasný GT California Special z roku 68. Proti přidání k nám nic neměl a tak jsme se s ním také dohodli. Přidal i svého Fastbacka 68, na jehož fotky se už těšíme. Co se náboru týče, opět úspěch.

Sraz před čtvrtou vrcholil předáváním pozlacených pohárů vítězům mnoha různých kategoriích. Z našich se radoval Ondra s Machem 1 72, Juergen s GT500 67 a nováček Mirek K. s GT California Special 68. Pak už nezbývalo než se rozloučit a už velmi vyprázdněné místo akce s kvílením gumy opustit.

Podívejte se pod fotkami na první reportážní video z naší akce od Tomáše Rendla, děkujeme!

Honza Orna

Reportážní video od Tomáše Rendla:

Verzi ke stažení naleznete zde.

Pár fotek na doplnění od Tomáše Rendla
Pár fotek na doplnění od Miroslava Rulfa
Pár fotek na doplnění od Alexeje Stupenkova

Podzimní sraz jen pro naše členy s rodinnými příslušníky by podle našich představ měl být takovou komornější akcí mezi svými známými, se kterými sdílíme radosti i strasti s našimi čtyřkolými miláčky. Poslední dva roky jsme tento zářijový sraz trávili v Solenicích na Orlické přehradě. Letos jsme chtěli ale nějaké nové a atraktivní místo, aby klubáků přijelo ještě více. Pomocnou ruku nám nabídl Kojak (67) a zprostředkoval tak můj kontakt s vedením krumlovského Pivovaru Eggenberg, kam jsme se pak společně jeli podívat. Prostory se mi líbily na první pohled a po krátkém jednání ve výboru jsme zaslali objednávku, aby s námi počítali napevno. Přečtěte si jak se akce povedla.

V sobotu ráno jsem se na Cukráku před Jilemnicí sešel se stádem našich koníků jedoucích od Prahy, a po osmé jsme se pak vydali po strakonické pěkně dolů až do Českých Budějovic, kde si vedení pro jistotu převzal Kojak (67), který tamní cesty zná lépe. Do pivovaru jsme vjížděli kolem půl jedenácté a zaparkovali na nádvoří, kam se až do dvanácti sjížděli další klubáci z různých stran. Hnedle jsme prohodili pár slov se všemi, které jsme zasě nějaký ten pátek neviděli. Začal se ozvývat hlad a tak většina dorazivších zamířila do pivovarské restaurace, kde jsme naše potřeby utišili. Před polednem jsme se zase sešli na nádvoří u našich Mustošů a přivítali se s těmi, kteří dorazili až po nás a nepotkali jsme je v restauračce.

Podle dohody jsme u brány pivovaru seřadili naše koníky do kolony, nejdříve klasiky, pak jediný Koudy za foxe, pár čtyřek a spousta pětek. Vyzvedla si nás tam smluvená Městská Policie a provezla nás přes nejcennější historické centrum mezi davy turistů, kteří fotili, vybízeli k tůrování, mávali a zírali. Po slabé půlhodince jsme zakroužili zpět do pivovaru, tam nám otevřeli bránu do zahrady a na posekané trávě jsme naše krasavce postavili pěkně do řádek. Vytáhlo se počasí a tak hned po příjezdu začali všichni fotit jako šílení, a opravdu bylo co – naše skvělá auta na pozadí jednoho z nejzachovalejších středověkých měst na světě, to samo o sobě k focení jen lákalo. Na chvilku jsme se pak zakecali a v jednu odpoledne jsme se vydali na krátkou prohlídku pivovaru, podívali se na nejdůležitější provozy a následně ve sklepě ochutnali místní lahodné kvasnicové pivo. Poté jsme dali účastníkům volno na to zajít si kam hrdlo ráčí na něco k snědku nebo se ubytovat ve smluvených hotelích a penzionech. Já jsem jen pomohl manželce s naší malou na pokoj a už jsem si to zase mastil zpátky.

Několik ostřílených matadorů v zahradě zůstalo a věnovalo se z plna hrdla popíjení skvělého Eggenberského pivka. Sjednali jsme pro naši akci v zahradě výčep, kde bylo možno dostat i svěží místní limonády, víno, kávu i čaj. Dále se na rožni objevilo selátko, které se mělo podávat po šesté večer. Pod ohromným party stanem si své zařízení rozložil dj a hrál nám až do desáté noční. Postupně se pak na sraze objevovali navrátivší účastníci, jedni pro bundu z auta, jiní se jen ubezpečit, že jim nic neuteče když si dojdou do centra atd. Když se naše dcerka probudila, prošel jsem se svými holkami město a stavili jsme se na brzkou večeři. Po cestě jsme potkávali méně či více rozdováděné skupinky našich klubáků a vše dávalo tušit, že to v noci bude zase jízda ve velkém stylu 🙂

Když jsme dorazili zpátky do zahrad, byla už na místě velká většina přítomných klubáků a vesele se družila, popíjela a všichni se už olizovali nad selátkem. Bohužel už v tuhle chvíli bylo jasné, že nebude hotové ani v osm. Hudba zvýšila svou hlasitost i obrátky, všeobecný hlahol a smích přecházel v řev, točilo se pivo za pivem, viděl jsem tam lidi popíjet i různé panáky z vlastních zásob, kouřily se doutníčky, prostě parádní pařba v klasickém „Mustangářském“ stylu. Na stolech se postupně začaly objevovat odřezky nebohého čuníka, ale s množstvím alkoholu v krvi hlad přestal prudit a delší čekání zas až tak moc nevadilo. Mírně podroušení koníčkáři pak do temné noci chodili tůrovat své parkující miláčky, probíhaly tam jakési souboje v hlasitosti. Korunu však jako již tradičně všemu nasadil Olda (03), který se svou zběsilou Cobrou zajel přímo mezi stolky pod stan a pořádně ji protůroval za velkého veselí všech ostatních už značně přiopilých klubáků 🙂 Pokračovalo se v paření, ti unavenější se trousili do svých penzionů, jiní šli ještě do ulic, přeživší dojídali zbytky čuníka a stále se veselilo. Před půlnocí jsme dopili třetí sud a to bylo jasné znamení, že už je čas. Několik statečných zůstalo u aut kde pak přespali, já jsem za sebou nechal zamknout vrata zahrady a odebral se unaven na kutě.

Po snídani jsem obtěžkán batožinou dorazil s holkama k autům, kde zrovna nakládalo věci několik klubáků, takže jsme pěkně nasdíleli zážitky a loučili se s těmi, kteří to měli daleko a museli jet už takto po ránu. S Honzou (68) a jeho přítelkyní Pavlou jsme pak ještě prošli zámkem a širokou oklikou jsme se přes město zase vrátili do zahrady. Byl čas vyrazit, řekli jsme si pápá a také jsme vyjeli k domovu. Po cestě v sobotní koloně jsme s Mustošem už potřebovali trochu sešlápnout plyn a tak ostrá ale bezpečná jízda jistě byla více než žádoucí.

Této akce se zúčastnilo velmi pěkných jednatřicet Mustangů a spousta dalších klubáků, kteří přijeli i bez koníků, neboť se zasekli v servisech a renovačních dílnách. K vidění bylo mnoho klenotů, nablýskané klasiky, convertibly, legendární Machy 1, replika filmové Eleanory ze 60ti Sekund pro slovenského klienta Filipovy a Přemkovy dílny, Shelbyny starší i moderní, ostré Cobry, pěkné čtyřky, temný Saleen a spousta decentně upravených V6tek a GTček. Na sraz, který si nedělal jinou ambici než budovat vzájemné vztahy, určitě dobrý výsledek. Jelikož se všem ve městě moc líbilo, za rok se na stejném místě pokusíme sraz opět s obměnami uskutečnit. Moc rádi jsme vás viděli a těšíme se s vámi na další „Mustang only“ setkání! Děkuji na tomto místě jménem všech klubáků vedení a personálu Pivovaru Eggenberg za pěkně zařízenou akci a Kojakovi za doporučení.

Honza Orna

Pár fotek na doplnění od Miroslava Rulfa
Pár fotek na doplnění od Jany Mrhalové
Krátké video (část 1) na doplnění od Jany Mrhalové
Krátké video (část 2) na doplnění od Jany Mrhalové

Pro amerikánskou veřejnost byly tradiční Luštěnice vrcholem sezóny, šešly se tu opět stovky aut a tisíce návštěvníků. Naším klubovým vrcholem bude zcela jistě sraz v Českém Krumlově, přesto si mnoho našich členů udělalo čas a aspoň na chvíli na akci dorazili, přestože počasí ráno určitě vylekalo spoustu majitelů nablýskaných plnokrevníků.

S malým mezipřistáním u tradiční pumpy po cestě z Prahy do Boleslavi, jsem na místo akce dorazil v čele kolony asi 10ti Mustangů kolem deváté ranní. Pořadatelé dodrželi slovo a vyčlenili nám místo, kam se mohlo poprvé složit dost Mustangů v jedné řadě. Natáhli jsme náš klubový banner, vyndali stolek se židlemi a začali úřadovat: platby členských příspěvků, přijímání nováčků, prodej klubového zboží, rozdával jsem klubové vizitky za stěrače, vysvětlovali jsme výhody členství atd. Do klubu jsme na místě přijali tři pěkné Mustangy, což vůbec není v době krize špatné 🙂 Uvidíme, jestli se někdo přidá ještě později.

Ukázaly se desítky našich členů se svými úžasnými Mustangy, a to jak s klasikami, tak zde byly zastoupeny i Foxy, čtyřky a samozřejmě mohutně opět i pátá generace. Spousta klubáků dorazila bez aut, na kterých se buď něco opravuje nebo renovuje. S většinou jsem prohodil pár vět, zodpověděl pár dotazů a často povídal o přípravách na Krumlov. Pěkně nám ten klub roste, dámy a pánové, a je to zásluha každého z vás, že se k nám stále přidáváte a náš klub tím nabývá na počtu i významu, a také je to částečně odměna pro výbor klubu, že směr kterým klub vedeme je správný. Ať se to někomu líbí nebo ne, Mustangů bylo v Luštěnicích opět nejvíce. Všichni ostatní nám mohli tiše závidět 🙂

Tento rok snad poprvé bylo gastro zvládnuto na profesionální úrovni bez otravných front, stánků s jídlem a pitím byl dostatek. Byly zde také prodejny zboží a cetek americké provenience, nafukovací hrad pro děti, muzeum modelů aut a další laskominy jako třeba Trdelník. Na place se odehrávaly tradiční burnouty, stuntrider show našeho známého Marka Černého (Auto Moto Party v Plané) na motorce, jízda zručnosti, fire show a IronMan show. Prostě americký den pro celou rodinu. Počasí přiliš akci nepřálo, slabý déšť střídaly podzimní studené vichry, které se mísily s chvilkovým jasnem. Dalo se to ale vydržet, na podzimních akcích je nutno s těmito vlivy počítat.

Celkově velká a povedená akce, každý kdo tam byl poprvé byl určitě nadšený, ostatní matadoři si jistě taky našli něco pro sebe. A teď už jen jeden víkend volna a jedeme společně do Krumlova, to bude pohoda!

Honza Orna

Pár fotek na doplnění od Miroslava Rulfa